Astrid se zadívala přes nádvoří k místu, kde muži kovali koně. Mezi nimi byl i rytíř, kterého si všimla už několikrát. Jen zatím neměla možnost s ním promluvit. Musela si ale přiznat, že nikdy podobného muže nepotkala. Líbil se jí a pokaždé, když se jejich pohledy střetli, nezabránila tomu, aby ji nepolil ruměnec. Bylo to zvláštní, to se jí jen tak nestávalo. Ani když poprvé viděla svého nebožtíka muže Arkina, neměla takový pocit.

 Vzala za ruku svou neposednou dceru a vykročila k němu. Moc dobře věděla, že právě on, je bratrem náčelníkovy budoucí ženy. A dle toho co slyšela, zažíval zřejmě podobných strastí, jako Phelan s ní. 

„Ještě jsem neměla možnost s vámi promluvit, rytíři," kývla hlavou, a když se k ní obrátil, znovu zčervenala, „Astrid. Náčelníkova sestra."

 „Má paní," uklonil se Rhys a srdce se mu rozbušilo jako pokaždé, když ji viděl, „Vím, kdo jste. Dvě tak krásné dámy, bych nikdy nemohl přehlédnout." Mrkl na poskakující kopii své matky, což zřejmě malé Anně dodalo odvahu, a hned se začala dožadovat jeho pozornosti a sápat se mu do náručí. Vyzdvihl ji tedy do vzduchu, což se setkalo s radostným pištěním malé čertice.

 „Ach..., to mě moc těší...," usmála se a znovu červenala Astrid. Jeho nenucené chování, jí úplně uchvátilo. Bylo vidět, že malá Anna je jím stejně uchvácena, jako ona. Zdál se jí jiný, než zdejší muži. Kromě jejích bratrů, samozřejmě. 

„Svezeš mě někdy na koni?" Zažadonila Anna. 

„Velice rád, když tvá matka dovolí?" setkal se s jejím pohledem, „Třeba i tebe, má paní." Dodal a její ruměnec byl mu odměnou. 

„Přijímám tvou nabídku, rytíři..., velice rády se s tebou projedeme. Nyní bych ale ráda zvěděla něco o tvé sestře. Slyšela jsem, že je trochu..." 

„Zvláštní?" dokončil za ni a usmál se, „To ano, paní. Linnet je zkrátka..., Linnet. Přiznávám bez mučení, že jsem na ni zkrátka nestačil. Nezhostil jsem se dobře její výchovy, ale zůstali jsme zcela sami a..."

 „Tvé sebeobviňování, není jistě na místě, rytíři. Dle toho co jsem slyšela, zhostil ses svého úkolu se ctí. Některé ženy jsou..." pokrčila rameny, „Těžko zvládnutelné? Ani se mnou si můj otec nevěděl rady, rytíři. Vzpouzela jsem se svému osudu být podřízena mužům a prováděla takových kousků..., za které by jiné ženy dávno skončili na hranici. Až můj bratr, dokázal mne zkrotit..."

 „Náčelník?"

 „Ano. Phelan to se mnou věru neměl lehké, ale nevzdal to se mnou. Jen jemu vděčím za to, že mám krásnou dceru a..." položila ruku na své břicho, „a snad právě proto si přeji, aby byl i on šťasten. Zaslouží si to."

 „To jistě, má paní. Kdybych vám mohl nějak pomoci, udělám cokoliv, ale nechápu..." 

„Udělal jsi dost," pohladila ho pohledem, „Tak ctnostný a obětavý muž, nemůže mít za sestru čarodějnici, ani služebnici ďáblovu. Tudíž myslím, že její vzpurnost podobá se té mé, než jsem prohlédla." 

„To ano, má paní," zasmál se Rhys nahlas a Anna se mu radostně rozskotačila v náručí, „Má sestra opravdu není čarodějnice. I když ráda se tak prezentuje. Jen má prostě problémy s autoritami. Má svou hlavu, má paní, jestli mi rozumíte?"

 „Zcela," přikývla, „tedy rytíři..., zítra ráno nechá náčelník vyvést ji z kobky a bylo by dobré, aby před ním poklekla a slíbila mu věrnost. Musíš svou sestru přesvědčit, že jiné cesty není, pakliže netouží skončit na hranici. Pak požádám náčelníka, aby mi dovolil se o tvou sestru postarat."

 „Děkuji, má paní. Učiním vše, jen nevím, jak se vám odvděčím?"

 „Ta projížďka přeci. Na té obě trváme."