Noční klid na hradě přerušil zoufalý výkřik. Do ticha, které předcházelo rozbřesku, zazněl jako trubka volající do boje. Všichni ztuhli, jakmile si uvědomili, odkud přichází – z Astridiny komnaty.

Na nádvoří, kde Phelan se svými bratry dohlížel na ranní trénink, dorazila mladá dívka, téměř udýchaná. „Můj pane," vykřikla, „Astrid rodí! Ale porodní bába si neví rady. Něco... něco není v pořádku."

Phelan ztuhl. Jeho instinkty náčelníka mu velely okamžitě jednat, ale tentokrát nevěděl jak. Vědomí toho, že život Astrid a jejího dítěte je v ohrožení, ho zaskočilo.

„Musíme zavolat Linnet!" vyhrkl Rhys, který celou tu dobu stál opodál a náhle jako by zkameněl, „Ona jediná může Astrid zachránit." Jeho hlas byl naléhavý a zoufalý. Ale pochopil, že Linnet je jistě jediná, která může zachránit život jeho lásce. I když byla pouhá zdravotní sestra, stále byla více znalá než kterýkoliv felčar z této doby.

„Jděte pro ni," přikázal pevný hlasem, ale v očích se mu zračil neklid.

Když pak náčelník s Rhysem po boku vběhli do Astridiny komnaty, Linnet už seděla vedle ní na posteli a mokrým hadrem utírala její čelo.

Místnost byla plná napětí. Astrid ležela na lůžku, její tvář byla bledá a zpocená, oči plné bolesti. Porodní bába stála vedle ní, ruce bezradně sepjaté. Hilda, se snažila uklidnit svou dceru, zatímco služebná pobíhala sem a tam, ale nikdo nevěděl, co dělat. Až na Linnet.

„Dítě je v nesprávné poloze," řekla klidně. „Je nohama dolů. Pokud se pokusíme o přirozený porod, Astrid i dítě zemřou." Otočila se na Phelana s Rhysem.

„Zemřou?" vydechl Phelan stísněně a s nadějí ve tváři pohlédl do očí své ženy.

„Pokud nezasáhneme, oba zemřou," odpověděla Linnet pevně a přikývla, „Musím provést císařský řez."

„Císařský řez?" zopakovala Hilda, její hlas byl plný nedůvěry. „Co to znamená?"

„Musím dítě vyjmout chirurgicky. Je to jediná šance," zašeptala odhodlaně, „Císařský řez znamená, že musím provést řez do Astridina břicha a dělohy, abych dítě vyjmula. Je to riskantní, ale pokud to neuděláme, oba zemřou. Astrid už nemá sílu na přirozený porod, a dítě je v poloze, která by ho zabila."

Porodní bába zalapala po dechu, její oči se rozšířily hrůzou. „Řezat do těla?" vykřikla a pokřižovala se. „To je proti Bohu! Proti přirozenosti! Jen ďábel by se odvážil něco takového udělat!"

Hilda se na ni zamračila, ale i ona vypadala nejistě. „Linnet, jsi si jistá, že to je nutné? Nikdy jsem o něčem takovém neslyšela."

„Ano, jsem si jistá," odpověděla Linnet pevně. „Vím, že to zní děsivě, ale je to jediná možnost. Astrid i dítě mají šanci přežít, pokud to uděláme hned. Pokud budeme váhat, ztratíme je oba."

Porodní bába zavrtěla hlavou, její hlas byl plný strachu. „To je rouhání! Nikdo nemá právo zasahovat do Boží vůle! Jestli mají zemřít, pak je to Boží záměr!"

Rhys, který stál vedle Astridina lůžka, sevřel její ruku a zlostně se otočil k porodní bábě.

„Boží záměr?" zavrčel. „Tohle není Boží záměr, to je zoufalství! Pokud Linnet říká, že je to možné, pak jí věřím. A vy byste měla taky."

Phelan stál mlčky, jeho pohled přeskakoval mezi Linnet, Astrid a porodní bábou. V místnosti bylo cítit napětí, jako by se vzduch sám zastavil. Všichni čekali na jeho rozhodnutí.

Linnet se na něj podívala, její oči byly klidné, ale v nich se zračila naléhavost. „Phelane," řekla tiše, „musíš mi věřit. Vím, co dělám. Dej mi svolení, a já udělám vše, co je v mých silách, abych je zachránila."

Phelan se nadechl, jeho čelisti pevně sevřené. Nikdy předtím se necítil tak rozpolcený. Ale když se podíval na Astrid, na její bledou tvář a zoufalý pohled, a pak zpět na Linnet, něco v něm povolilo. Viděl v ní sílu, kterou obdivoval, a poprvé si uvědomil, že jí skutečně věří.

„Uděláme to," řekl nakonec, jeho hlas byl pevný. „Linnet, máš mou důvěru."