„Matylda se o tebe postará," řekl Aidan, zavazujíc si kravatu, „mám neodkladné obchodní jednání, které nemohu zrušit. Ale budu se snažit přijít co nejdříve." Natáhl si sako, zastavil se nad postelí a chvíli se na ni díval.

 Sklopila zrak pod jeho zkoumavým pohledem. Přitáhl ji deku až ke krku, a pak ji zamyšleně pohladil po vlasech.

 Neucukla, jen zčervenala a mírně se jí zvýšil tep. Ale i jemu. Stačil pouhý dotyk, a on pomalu přestával dýchat.

 Pak Aidan kvapně odešel pryč. 

„Jak je té dívce, do které ses zamiloval?" řekl Dylan do ticha vozu.

Aidan od chvíle, co sedl do auta, nepromluvil jediné slovo a to se mu zrovna nepodobalo. Upřeně a zamyšleně zíral před sebe a stále se podivně mračil.

 „Už se cítí lépe." Zavrčel Aidan. Evidentně ho skoro nevnímal.

 „Tak mám pocit, že se velký boss mafie Casa Mio Onore, Aidan Kane Ainsworth, zamiloval."

 „Zamiloval?!" skoro překvapeně vydechl Aidan, „to je přeci blbost! Já..." polkl a zprudka vydechl. Pak si zoufale prohrábl vlasy svými prsty a zalapal po dechu, „kurva! To není přeci možné! Já..." udiveně zatřásl hlavou k odporu. 

Nemohl uvěřit tomu, z čeho ho Dylan podezřívá. Ale Dylan nikdy nemluvil do větru. Byl to jediný jeho přítel, a mohl mu věřit, jako sám sobě. Ale zamilovat se? On? Cožpak si to může vzhledem ke svému postavení dovolit? 

„Kurva!" zaklel ještě jednou a zničeně opřel hlavu do opěradla, „asi máš pravdu," zašeptal po několika dlouhých vteřinách, „nedokážu ji vyhnat z hlavy. Z mysli. Ze srdce. Mám pocit, jakoby se mi zaryla hluboko pod kůži. Dělám kurva věci, které bych normálně nedělal. A dělám je rád. Chci být s ní, za každou cenu. A přitom nepřemýšlím ani o tom, že bych ji přefikl!"

 Dylan se přidušeně usmál. Bylo mu to jasné, již delší dobu. Choval se úplně jinak. Jako beznadějně zamilovaný blázen. Jen si to sám stále ještě nepřipustil. 

„Tak to je to s tebou Aidane hodně vážný," vyprskl smíchy, „když ji nechceš dostat ani do postele. Aidan Kane, se dobrovolně podrobil celibátu? Marcello Rossi si musí rvát vlasy. Přišel o svůj pravidelný příjem peněz." Dylanův upřímný smích, se rozléhal autem. 

„Idiote!" zamračil se Aidan, ale vzápětí mu po tváři přelétl úsměv. Nahlas se zasmál a vzápětí zvážněl. Opět se zamyšleně zadíval před sebe.

 „Zatím jsem neměl na sex ani pomyšlení. Bál jsem se o ní tak, až jsem skoro zešílel. Fakt jsem měl strach i usnout, sakra! Donutil jsem doktora k tomu, aby ji přikázal, nevylézat s postele. Chci ji mít u sebe. Ale zároveň se toho děsím. Představa, že každý den ležím vedle ní, a nemoci se ji ani dotknout, začíná být čím dál vtíravější a nahání mi hrůzu," na moment se odmlčel, „ je to panna, Dylene." poslední slova, skoro zašeptal.

 „V tom případě doufám, že ne zapřisáhlá, nebo zešílíš určitě." smál se Dylen, ale vzápětí zvážněl.

 Poznal na tváři svého přítele, určité obavy a starosti. Vůbec mu to k němu nešlo.

 Za tu dobu co ho znal, ho nikdy neviděl zaváhat. Projevit emoce. Lásku. Bolest ani smutek. Ale od té doby co si ji přivezl domů, byl jak vyměněný. Stupňovalo se to každým dnem, a končilo to tím, že se evidentně zamiloval. 

„Jsou jen dva lidé na světě," začal Dylen opatrně, „já, a Matylda, kteří tě znají takového, jaký opravdu jsi. A takového tě milují. Byl bych rád za tebe, kdyby se ten okruh, ještě o jednoho člověka rozšířil."