Aidan nervózně přecházel po své kanceláři. Nedokázal se soustředit na svou práci. Byl to již další den, co ji nechal svému osudu. Ale na jediný okamžik, ji nedokázal vyhnat z hlavy. 

„Vstupte." Zavrčel rozčileně, když se ozvalo zaklepání. 

„Pane, Kane," řekl menší, starší muž, a slizce se usmál, „přišel jsem se jenom zeptat, zda budete chtít na dnešní večer eskortu domů, nebo poctíte můj podnik svou návštěvou?" když Aidan neodpovídal, pokračoval, „jako obvykle, šest krásných slečen, svolné k čemukoliv, pane? Mám nové zboží. Jedna z mích holek, je rozená subinka. Svolná ke všemu. A mohu nabídnout i dominu, pane. Nebudete litovat." 

„Dnes ne, Marcello," řekl konečně Aidan, „až budu potřebovat tvých služeb, zavolám tě."

 Marcello Rosi, majitel luxusního bordelu, překvapeně zamrkal. To bylo poprvé, kdy ho odmítl.

 „Ale pane," vykoktal, „s mojí subinkou, si můžete dělat co je vám libo. A moje domina, vás dokáže vyplatit tak, že budete křičet rozkoší." 

„Řekl jsem, že dnes ne!" vykřikl Aidan naštvaně, „až si budu potřebovat zašukat, dám ti vědět! A teď zmiz!"

 Když za Rossim zapadly dveře, vztekle praštil pěstí do stolu. Nechápal, proč to vlastně udělal. Však celé jeho tělo, bylo jako na pranýři. 

Celou noc, na ni nedokázal přestat myslet. A přistihl se přitom, jak si představuje, jak ji šuká tak dlouho, dokud z ní nedostane ten její vzdor. 

„Zrušte všechny dnešní obchodní schůzky." Řekl směrem ke své sekretářce, když vyrazil ze dveří.

 „Stalo se něco?" zvedl překvapeně obočí Dylan, když se řítil okolo něho. Za normálních okolností, touto dobou, svou kancelář neopouštěl. 

„Jedeme domů." Zamračil se. 

Dylan jen chápavě přikývl. Samozřejmě o Samantě věděl. A věděl i o tom, že Aidan poprvé v životě, zažil odmítnutí. A poprvé v životě, u něj pozoroval nebývalý zájem. Jiný, než u děvek, které si brával domů.

 Když po té, Aidan vstoupil do svého domu, nalil si prvně sklenici whisky. Potřeboval ji.

 Bylo to již skoro tři dny, co byla připoutaná u něj ve sklepě, a stále nic nejedla. Sice pověřil Matyldu, aby ji zkontrolovala, ale potřeboval se ujistit, že je v pořádku. 

Již to, ho zcela rozhodilo. Mělo by mu být přeci fuk, co s ní je. Je to jen zboží. Hračka na hraní. Dar, který dostal. Neznamená pro něj nic. Nic, když mu nechce dát to, proč ji sem přivedl. Tak proč tedy, tak moc potřebuje vědět, že jí nic není? 

Otevřel dřevěné dveře, a vstoupil do vnitra místnosti. Seděla stále na stejném místě. Vzhlédla a zamrkala, když se nad ní postavil.

 „Co dnes? Dostala jsi rozum?" vydechl. Jen pohodila hlavou, ale neřekla nic.

 „Když budeš rozumná, můžeš ještě dnes, opustit tuto místnost." 

„Rozumná?! Co si pod tím pojmem představuješ?" vyprskla proti němu, „že se nechám šukat od největšího kurevníka, široko daleko? Ani omylem! Ty..., ty... maniaku!" Zaházela sebou tak, až řetězy zařinčeli.

 „Kurva!" vydechl, a chytil ji pod krkem, „nic jiného, ti stejně nezbude, pakliže tu nechceš opravdu zhebnout. Vyšukám z tebe duši, ty jedna děvko!" Měl na ni takový vztek. Zase se neovládl. Měl v plánu, být na ni milí a promluvit si s ní, ale její postoj, ho doháněl do krajností.

 Přitlačil na její ohryzek, a pak ji s opovržením pustil. Zprudka vydechl a zvedl se k odchodu.

 „Počkej! Já..., pustíš mne na záchod?" ozvalo se náhle za jeho zády. 

Zastavil se v pohybu. Několikrát se zhluboka nadýchl. Normálně, by zavřel dveře, a řekl by, ať se třeba pomočí, ale nyní zaváhal.