Aidan se snažil dát Samantě čas. Nespěchal na ní. Cítil, že se potřebuje adaptovat. Že si na něj potřebuje zvyknout. Na svůj nový status. I na to, že k němu něco cítí. 

Její plachosti, stydlivosti a nezkušenosti, přičítal i to, že se ačkoliv se na něj jen podívala, a rozbušilo se jí srdce, mu snaží co nejvíce stranit.

 Uběhlo skoro čtrnáct dní, a za celou dobu, se o nic nepokusil. Ale bylo to pro něj stále těžší a těžší. Usínat vedle ženy, po které touží, se stále více rozbolavělým tělem. 

Dokonce ho napadlo, že snad bude muset zavolat Marcello Rossimu, aby si ulevil. Jenže k jeho překvapení, to neudělal. Zjistil totiž, že netouží po žádné, byť sebekrásnější Rossiho prostitutce, ale po ní. 

„Doufám, že si konečně přiznáš, že ses opravdu zamiloval, Aidane," řekl Dylen, když si sedl proti němu, v jeho kanceláři, „tak dlouhý, a dobrovolný celibát, může totiž znamenat jen jedno," povytáhl obočí, aby dodal svým slovům důraz, „jsi beznadějně ztracený případ. Ztratil jsi hlavu. Miluješ ji. Tak si to přiznej!" 

 „Dej s tím kurva pokoj!" procedil skrz zuby Aidan a zamračil se, „vzrušuje mě. Toužím po ní. Chci, aby byla šťastná. Chci ji dát svou ochranu a zázemí. Domov. Chci ji mít u sebe, a chci, aby se u mě cítila dobře. To je ale tak všechno!"

 „No dobře, dobře," vztáhl Dylen ruce vzhůru, jakože se vzdává, a začal se smát, „a co myslíš, že to znamená? Ona je první, vedle které dokážeš ležet v posteli, aniž by sis ji vzal. První, po které toužíš, a myslíš přitom více na ni, jak na sebe. Promiň, ale začíná to s tebou být k nevydržení, jak jsi napružený. Já jsem myslel, že jsi ji požádal o to, aby se stala tvojí milenkou, ne, tvoji ženou. Chodíš kolem ní po špičkách. Proč asi?" na moment se odmlčel, ale sám si vzápětí odpověděl, „protože ji miluješ! Kdyby ne, už bys ji dávno ošukal, a nekoukal na to, zda je konečně připravená."

 Aidan se opřel do opěradla židle a stáhl oči do úzké škvírky. Zhluboka se nadechl, aby Dylenovy vše vyvrátil, a aby mu náležitě důrazně připomenul, kde je jeho místo.

 Místo toho, ale jen praštil pěstí do stolu, vyskočil ze židle a otočil se k oknu. Chvíli stál bez hnutí. Díval se ven a mlčel. Ani Dylen, si najednou neodvážil něco říci a čekal.

 „Kurva!" procedil mezi zuby najednou. Bránil se té představě již tak dlouho. 

Stále si to nechtěl za žádnou cenu přiznat, ale Dylen měl pravdu. Zamiloval se. Úplně ztratil hlavu. 

„Víš, ale co to znamená?!"zašeptal a otočil se na Dylena. 

„Vím, co to znamená pro ni," přikývl Dylen, „nejvyšší výhru v loterii. Nejobávanější, nejvlivnější, nejmocnější a nejbohatší muž ve státě, zrovna přišel na to, že ji miluje. Byla odsouzena k smrti, a vyhrála jackpot. A pro tebe..." povzdechl si, „právě jsi zjistil, že jsi otrokem své touhy a lásky. Protože jediná možnost jak nejvlivnější mafiánský boss může přiznat světu, že je zamilovaný, je..., se s ní oženit."