„Jestli ale nechceš, Andílku," zašeptal Aidan, když otevřel skryté dveře onoho pokoje, „počkám. Nenutím tě do toho."

 Samantha zaváhala. Zhluboka se nadechla a sklopila zrak. Když se rozhlédla po pokoji, vehnala se jí červeň do tváří. Srdce se jí rozbušilo jako o závod, ale nebylo to strachy. Nýbrž vzrušením. Tak velikým, že sama nemohla tomu uvěřit. 

Zřejmě to poznal, protože se usmál, a pohladil ji po tváři. 

„Dobře, Andílku," vydechl vzrušeně, „dnes tě nehodlám dlouho mučit," šibalsky mu zajiskřilo v očích, „začněme pomalu a opatrně. A rád..., bych začal tvým zadečkem."

 Samantha otevřela oči dokořán a zalapala po dechu. „Jak..., jak to myslíš?" vykoktala konečně.

 „Jak to myslím?" usmál se vzrušeně. Přejel palcem po její tváři, a pak ji bez varování popadl, a hodil na velkou, kulatou postel tak, že dopadla na břicho. Obkročmo se posadil na její nohy a pohladil její půlky. 

„Ještě jsem neměl možnost, se touhle nádherou pokochat, Andílku," zapředl, a rukama hladil její zadeček, „ženské pozadí, je to, co mě nejvíce vzrušuje. A ten tvůj obzvlášť. Je nádherný," vydechl stále hladíc její půlky, „miluji, když má žena větší prdelku. A ta tvoje..., je dokonalá." Sehnul se, aby jemnou kůži jejího pozadí políbil. 

„Aidane!" vykřikla Samantha, skoro vyplašeně, „co..., co to děláš?"

 „Co dělám?" začal se přidušeně smát do její kůže, „líbám tvoji prdelku, Andílku, jestli sis nevšimla." 

Vzrušeně hladil a líbal její kypré pozadí. Její nezkušenost a jistá stydlivost, ho vzrušovala. Malinko se nadzdvihl a natáhl se pod postel. Vytáhl kovový řetěz s okovy, a jedním cvaknutím, spoutal její zápěstí na každé straně.

Samantha zprudka vydechla, ale nezaprotestovala. A když ji nadzdvihl, aby se přikrčila, a vstrčila na něj svůj zadeček, poslušně udělala, co po ní chce. 

Pak ucítila studený kov, i na svých kotnících. Klečela nyní před ním, zcela neschopna pohybu, s vystrčeným zadečkem vzhůru, a lehce se třásla. 

„Můj bože!" zapředl vzrušeně, „to je pohled přímo pro bohy!"

 Začal rukama kreslit po jejím těle. Všude, od jejího zátylku, po zádech, zadečku, až po její chodidla. A všude, také následoval jeho jazyk.

 Vzrušení, které cítil, se nedalo přirovnat k žádnému, co doposavad prožil. V této poloze, měl již mnoho žen, ale nikdy, to nebylo takové. Nikdy, se u toho necítil tak, jak teď. Zcela paralyzován. Naprosto odzbrojen. Na pokraji veškerého svého sebeovládání. 

Bylo to víc. Víc, protože ji miloval. Již si to na sto procent přiznal. Najednou mu bylo jasné, že již nikdy, se nemůže stát, aby byl vzrušen víc, než s touto ženou. Žádná žena na světě, mu nikdy nedokáže dát víc, jak ona. To láska, kterou k ní cítil, všechno tisíckrát znásobila. 

„Ach, můj bože, Andílku," zašeptal do její kůže, když své rty, přiložil na její prdelku, „nemáš ani ponětí, co se mnou děláš." Hnětl svými prsty její kůži, a mazlil se s ní, jako smyslů zbavený. Líbal její pozadí a vzrušeně oddychoval. 

Zajel jazykem do žlábku, mezi půlkami. 

Samantha vykřikla a pokusila se hnout. Pouta na nohou a na rukou, ji ale nedovolila, jakýkoliv odpor.