„Tak vy máte tu drzost, žádat o to, abych vás přijmul pod svá křídla?" Procedil skrz zuby Aidan. Pohodlně se opřel o opěradlo křesla a změřil si všechny tři pohledem. 

Kdyby ho o to nepožádal Dylen, nikdy by je nevyslyšel. Nejraději by je sprovodil ze světa, jaký měl na ně vztek, ale moc dobře si uvědomoval, že oni jsou bez viny. Nic netušili. Naopak. Musel uznat, že svou sestru milují.

 „Nebudete litovat, pane, Kane," vydechl Phil, „rádi bychom vám oplatily vaši velkorysost, jakou jste projevil k naší sestře. Jsme si vědomi toho, za jakým účelem, ji náš otec vyměnil." 

Aidan se nervózně ošil a zamračil se. Zmínka o Samantě, ho zasáhla přímo do srdce.

 Dlouho se na ně díval a mlčel. Bylo vidět, že všichni tři bratři, se začínají nervozitou potit. Však to byl samotný boss mafie, a tolik toho o něm slyšeli. Ne, samozřejmě vždy, to nejlepší. I když jejich sestra, byla evidentně jiného názoru. Opravdu ho milovala, a věřili, že i on, jí.

 Ale také to byli již dospělí a rozumní muži, a uměli si dát dvě, a dvě dohromady. Bylo jim jasné, že jinak se jistě chová, jako boss mafie Casa Mio Onore, a jinak jako milující muž. I když bylo očividné, že jeho láska k ní, dostala jistou ránu, přímo do srdce. 

„Doufám, že jste si vědomi, co obnáší tato služba," řekl konečně Aidan, „naprostou loajalitu. Oddanost. Od té chvíle, co vás přijmu, neexistuje váš soukromí život, pokud nedovolím. Neexistuje nic, co neschválím. Neslyšíte. Nevidíte. Nemluvíte. Nežijete..." vydechl Aidan a naklonil se směrem k nim, aby dodal svým slovům váhu, „a kurva, ani nešukáte, když neschválím vaši volbu." 

Všichni tři nahlas polkli, ale přitakali. Znali mafiánské zákony. Byli na to připraveni. 

„Jsme si toho vědomi, pane," zašeptal Phil, „a máme pro vás připravenu i zástavu."

 Aidan překvapeně povytáhl obočí, ale nedal na sobě nic znát. 

„Zástavu?!"zasmál se zhluboka, „co vy tři, byste mi mohli nabídnout, abych já..., byl ochoten ji přijmout?" Znovu se opřel do opěradla židle, a všichni tři, pod jeho pohledem, rázem měli chuť, zalézt pod stůl.

 „Naši sestru Samanthu, pane." Vypravil ze sebe Phil, a automaticky o krok ustoupil vzad. Však výraz Aidanovy tváře, nevypovídal, o ničem dobrém. 

Chvíli se na ně nevěřícně díval a výraz jeho tváře, se nebezpečně měnil. Od naprostého údivu, přes zlost, vztek a zuřivost. Pevně semkl rty do úzké škvírky a postavil se.

 Všichni tři bratři, znovu o krok ustoupili, jenže Aidan se otočil k oknu, a ztuhnul. Dlouhou dobu, se díval z okna a mlčel. Nikdo se neodvážil ani pohnout.

 „Tak vaši sestru, říkáte?!" řekl konečně, aniž by se otočil, „a ona, je s tím srozuměna?" 

„Ano, pane." Pípl Phil. 

„Nepotřebuji další děvku do harému," procedil skrz zuby Aidan, a otočil se na ně, „mám jich kurva, dost! Můj pták, si celkem dobře, vystačí, i s nimi!" skoro křičel, když se na ně díval. Pak mu ve tváři zacukalo a zprudka vydechl. Znovu se posadil a pohodlně se opřel do křesla. 

„A je tedy srozuměna i s tím, že se stane mojí zajatkyní? Mým vězněm?" pronesl do ticha. 

„Ano, pane." Zašeptal znovu Phil. Bylo mu jasné, že muž, na kterého se právě dívá, je raněn přímo do srdce. Obrnil se proti bolesti, kterou cítil a přestal věřit na to, že by ho ona, kdy milovala. 

Jen doufal, že je jejich sestra přeci jenom tak silná, jak si myslí.