„Tak Aidan Kane, přijmul naši zástavu, Samantho" řekl Phil, když přišli domů, „ale obávám se, že ti kolem krku nepadne." Podíval se na ní soucitným pohledem.

 Bylo jasné, že boss mafie Casa Mio Onore, má zlomené srdce. Miloval ji, tím si byli jistí, i oni. Nikdy by ji jako zástavu nepřijal, kdyby ne. Ale též bylo jasné, že v její lásku nevěří. Zklamal se, a nyní se bude bránit zuby nehty tomu, co cítí. Nedokáže být s ní, ale ani bez ní. 

„Bojím se, Samantho, že je tvrdohlavý jako býk. Nebudeš to mít jednoduché. Jsi si opravdu jistá, že to chceš udělat?" Všichni tři, se na Samanthu podívali.

 „Ano," zašeptala Samantha, „nemusíte se o mě bát. Zvládnu to. Já vím, že by mi nikdy neublížil. Nikdy." 

„To možná ne," zamračil se Zoran, „ale dá ti to pořádně sežrat. S tím počítej." 

„Možná bys na něj měla jít jinak," vložil se do řeči Liam, „je to také, jenom chlap. A ještě k tomu, je do tebe zamilovaný. To znamená, že to mezi vámi, bude pořádně jiskřit," zamrkal na ní, „měla bys ho svést. Donutit ho aby po tobě šílel. Víš jistě, co má rád. Co se mu na tobě líbí nejvíce." 

Samantha zrudla, až ke konečkům vlasů. Vzpomněla si na to, jak se milovali. A na to, když jí říkal, že její prdelku, miluje ze všeho nejvíce. 

„Liame!" okřikla ho Samantha. 

„Ale no ták. Jsme taky chlapy, kruci. A věř mi..., když to nepůjde jinak, zkus na něj vyrukovat se svými ženskými zbraněmi." Samantha přikývla. Její bratři, to s ní vždy mysleli dobře. Milovali ji. Ale doufala, že k něčemu takovému, nebude muset dojít.

Však dokázala by ona flirtovat? Svádět ho? Vůbec si to nedovedla představit. I když i na tu variantu, byla v hloubi srdce připravena, protože ji bylo jasné, že ji Aidan s otevřenou náručí nepřijme.

 A měla pravdu.

 Aidan zástavu bratří Morissonových přijal, z jednoho, jediného důvodu. Stále ji miloval. I když si to za tu dobu již snad stokrát vyvracel. 

Na každém dně sklenky, hledal odpověď. Čekal, že s každou vypitou lahví, se dostaví zapomnění. Že s každou děvkou, kterou ošukal, zapomene. To se ale nestalo. 

Své zlomené srdce, svůj vztek a zlobu, a to, že na ní nedokázal za nic na světě přestat myslet, se snažil sám sobě vysvětlit tak, že již ji nemiluje.

Nepřiznal si ani to, že zástavu v její podobě, kterou přijal, udělal vlastně proto, že mu jeho podvědomí říkalo, že ji chce mít u sebe. Že ji nepřestal milovat.

 Vyvrátil si to, a přeložil do jazyka svého zlomeného srdce, tak, že potřebuje pomstu. Odvetu. Revanš.

 „Dnes bratři Morissonovy, přivezou svou sestru, jako svou zástavu," řekl Aidan směrem k Matyldě, „chci, abys ji zavřela do cely."

 „Jste si jistý, pane?" zašeptala Matylda, a povzdechla si, „opravdu to chcete?"

 „Samozřejmě!" zamračil se, „až se vrátím, bude tam. A bez řečí." Obrátil se k odchodu, ale ve dveřích, se ještě otočil. 

„A k jídlu..., chléb a vodu!"