„Pokračuj!" řekl, s předstíraným nezájmem v hlase, aniž by se hnul ze své pozice. Váhavě tedy namydlila svou hlavu a tělo.

 Aidan se ani nehnul. Sledoval, jak její ruce krouží po jejích kyprých prsou, a pomalu zapomněl dýchat. Dotkla se rukou ve svém rozkroku, a on vztekle zavrčel, když jeho penis zacukal. 

Musel si přiznat, že vědomí toho, že je ještě panna, a nevinná, ho vzrušilo. A neméně i skutečnost, že mu patří. Byla jeho. Její otec, mu ji předhodil jako kus nepotřebného nábytku, jen proto, aby nepřišel o jeho podporu.

 Ernest Morisson, byl nevýznamný, řadový mafián, který profitoval z jeho moci a vlivu. Když ovšem zjistil, že se pokusil ho za jeho zády připravit o jeho peníze a podvést ho, bylo na místě, ho zabít. I jeho tři synové, o kterých měl ovšem Aidan o mnoho lepší mínění, než o jejich otci, čekali, že to udělá. 

Ernest Morisson, ovšem překvapil. Zavolal svou dceru a bez váhání, mu ji nabídl. „Je tvoje," řekl, „jako výkupné, za můj život."

 Aidan něco takového nečekal. Ani netoužil po tom, vlastnit nějakou ženu. Však se mu jich samo nabízelo, aniž by hnul prstem. Jenže když ji viděl, rozbušilo se mu srdce. A něco takového, se mu stalo poprvé v životě.

 A Samantha, neměla na výběr. Musela s ním jít, ať se jí to líbilo, nebo ne. Zákony mafie, byli neúprosné. 

Výkupné, v této podobě, byl běžný akt. A pakliže, ji obdarovaný přijmul, byla jeho. Se vším všudy. Byla jeho majetek. Jeho hračka na hraní. Mohl si s ní dělat cokoliv, a nikdo nemohl hnout ani brvou. 

Díval se na ni, a jeho dech, se mu již vymkl kontrole. Byla prostě překrásná. A ve spojení s její odvahou. Jejím vzdorem, který ho tak dráždil, a její nevinností, byla pro něj velkým pokušením.

 Náhle vystoupila ze sprchy, a se skloněnou hlavou k zemi, zůstala stát. 

„Podívej se na mě!" přikázal ji, stále stojíc opřen ledabyle o stěnu, se založenýma rukama.

 Když uposlechla, lehce přimhouřil oči tak, aby dodal svému obličeji neúprosný výraz. Jeho vzduté kalhoty, ho nechávali chladným. Za něco takového, se vůbec nestyděl. 

„Dám ti znovu na výběr," řekl zcela klidně, „můžeš se vrátit do své cely, anebo také ne. Záleží jen na tobě." Povytáhl obočí v otázce.

 „A ta druhá možnost," zašeptala do země, „co znamená?" 

„To znamená, že již nebudeš muset hnít v cele, ale nastěhuješ se ke mně. A budeš mi po vůli."

 „Po vůli?" polkla, a konečně se na něj podívala.

 „Samozřejmě!" přikývl, a mírně se k ní naklonil, „jsi moje. Se vším všudy. A to znamená, že když budu chtít, můžu si tě vzít, třeba proti tvé vůli. Můžu si s tebou dělat, co chci! Záleží jen na tobě, jak se k tomu postavíš." 

„Co..., co tím chceš říci?!" zamračila se na něj.

Cítil, že se opět začíná vzpouzet. Dívala se na něj zase nenávistným pohledem, a to ho zcela rozlítilo. 

 „Co tím myslím?" odvětil zcela klidně, „že tě kurva můžu šukat, kdy se mi zachce. Kam se mi zachce. Kde se mi zachce. Jsi moje čubka, a já tvůj pán. Tak se tak i budeš chovat! Když ne..." odmlčel se, a ukázal ke dveřím, „odvedu tě zpátky do cely. Nahou."