„Můžeš odejít." zašeptal Aidan, když Samantha vstoupila do jeho pokoje. Stál u okna, díval se do tmy, a ani se na ní neotočil. 

„Nemám chuť, se dívat na striptýz, který budeš dělat z donucení, a bez emocí, Samantho."

 Samantha ztuhla. Něco takového nečekala. Stál zády k ní, a ani se na ni nepodíval. 

A náhle si uvědomila jednu věc. I přes svou nezkušenost, ji došlo, že ji tento muž, opravdu miluje. Nejde mu jen o její tělo, a nikdy ani nešlo. Chtěl hlavně její duši. Její náklonnost. Potřeboval také cítit to, že někdo miluje jeho. Že ho někdo potřebuje. Touží po něm. A chce ho, ať má jakoukoliv náladu, nebo je třeba nemocen.

 „Ale já..., já nechci." Zašeptala a nahlas polkla.

 Byla z něho nervózní. I když posilněna několika panáky alkoholu, které ji dala Matylda, aby ji dodala kuráž. A tu opravdu najednou měla. Cítila se tak uvolněně a nebojácně, jako nikdy.

 „Co nechceš?" vydechl po několika dlouhých vteřinách Aidan, a konečně se na ní otočil.

 Byl již bez saka, jen ve své bílé košili, s několika otevřenými knoflíčky.

 „Nechci odejít," odpověděla bez přemýšlení, „chci předvést ten striptýz. Jenom tobě. Chci..., Aidane." 

Aidan překvapeně povytáhl obočí, ale nedal na sobě nic znát. Srdce se mu ale rozbušilo jako o závod. 

„A chtěla bych..." pokračovala honem Samantha, dokud neztratila odvahu, „chtěla bych ti ho předvést tam." Ukázala na skryté dveře, do oné místnosti.

Trvalo snad nekonečně dlouhou dobu, než se dokázal Aidan vzpamatovat z toho, co mu zde říká.

 „Dobře." Vypravil ze sebe nakonec. Přešel k posteli, vytáhl ovladač, a otevřel skryté dveře pokoje. 

Pak vstoupil dovnitř a rozsvítil tlumené, červené světlo. Dalším stiskem tlačítka, spustil pomalou, romantickou píseň. 

Usadil se do křesla v rohu místnosti a čekal. Neřekl ani slovo. 

Samantha se s tlukoucím srdcem postavila doprostřed pokoje a podívala se jeho směrem. Jeho modré, pronikavé oči, ji hltaly pohledem. Seděl bez hnutí a jeho tvář nevykazovala jakýchkoliv známek emocí. 

Naproti tomu on, se cítil jako před zhroucením. Žena, kterou k smrti miluje, se právě rozhodla ho mučit, a může si za to sám. 

Byl to jen takový momentální nápad, aby mu předvedla striptýz. Chtěl ji jenom trochu popíchnout. Ranit. Trochu potrápit, jak ona, trápila jeho. Vůbec by nečekal, že na jeho návrh přistoupí. 

Automaticky vztáhl ruku ke krku, ve snaze povolit si kravatu, aby se mohl nadýchnout. Teprve potom mu došlo, že ji již dávno nemá.

 Zhluboka se nadechl, když se Samantha začala pohybovat. Vlnila se do rytmu hudby tak, až se mu nebezpečně zvedl adrenalin v krvi. 

Vůbec by do ní neřekl, že je něčeho takového schopná. Jeho něžný, plachý a nezkušený andílek.

 Pevně stiskl opěradla křesla a snažil se s každým jejím pohybem, udržet svůj dech pod kontrolou. 

Ale když se jeho stydlivý andílek, evidentně schválně posadil na jedno z křesel, sloužících k jisté slasti a zavrtěla zadečkem, jeho penis, již dávno přestal jeho pevnou vůli, brát v potaz.