Aidan se postavil před křeslo se spící Samanthou. Chvíli se díval, na její křehké tělo. Tvář měla uslzenou a nateklé oči od pláče.

 Pevně sevřel ruce v pěst. Měl na Zuzanu takový vztek, že sám nevěděl, co udělá, až se mu dostane do rukou.

 Bylo mu jasné, že to udělala proto, aby Samantě ublížila. Žárlila. Jenže již ji několikrát, dosti důrazně vykázal ze své kanceláře, a ujistil ji v tom, že již je jejich vztah ukončen. 

On ho nikdy nebral jinak jak pouhý sex. Bral ji tak, čím byla. Za pouhou děvku, která mu dávala uspokojení. A ani ve snu by ho nenapadlo, že udělá něco takového. A ještě méně to, že tomu Samantha uvěří.

 Povzdechl si a sehnul se k ní. Vyhoupl si jí do náručí, a rozešel se po schodech nahoru. Samantha se zachrula v jeho náručí. Pak překvapeně otevřela oči.

„Kam..., kam mě neseš?" vydechla a zamračila se na něj. 

„Kam myslíš?" řekl zamyšleně. Neustále přemýšlel o jejím těhotenství, „tam, kam patříš."

 Samantha udiveně zamrkala, a vzdorovitě vystrčila bradu.

 „A jsi si jistý, že to jsem já, kdo patří do tvé postele?" zamračila se. 

„Jsem si stoprocentně jistý," řekl, když ji položil do peřin, „máš snad nějaké pochybnosti?"

 Postavil se nad ní, a změřil si jí pohledem. Matylda měla pravdu. Opravdu, byla poslední dobou lítostivá a popudlivá, ale přičítal to blížící se svatbě. 

Nechápal ale, že si toho sám, dříve nevšiml. Protože, ať počítal, jak počítal, musela být nejméně, ve třetím měsíci těhotenství. Musel počít dítě, ještě než od něj odešla. 

„Pochybnosti?" skoro jí přeskočil hlas, „ty nevíš, co mi dnes řekla Zuzana Nardi?"

 „Samozřejmě, že vím," odpověděl zcela klidně a sepnul si ruce na prsou, „a v čem je problém? Doufal jsem, že mě znáš, Samantho. Že tě něco takového, nedokáže rozházet."  

 „Nedokáže rozházet? To myslíš vážně?" otevřela do široka oči, a zalapala nasupeně po dechu.

 „Zcela vážně," pokračoval Aidan, s ledovým klidem, „věříš tomu, že bych byl něčeho takového schopen? Po tom, kdy jsem ochutnal tebe? Po tom, co jsem se do tebe zamiloval?" povytáhl obočí, aby dodal svým slovům váhu. Zapřísahal se, že bude své emoce krotit, ale musel si přiznat, že ho její nedůvěra ranila.

 „Ani ve snu, by mě nenapadlo, že něčemu takovému, budeš věřit. Ano! Nikdy jsem nebyl svatý, ale nic jsem ti nezatajil. Nikdy jsem ti nelhal. Víš o mém předchozím sexuálním životě vše. A to z jednoho prostého důvodu, abych předešel zrovna takovýmto situacím, Samantho! Jsem, boss mafie Casa Mio Onore, kruci! Víš moc dobře, že jsem na očích dnes a denně. Moc dobře víš, jak jsem médii propírán. A takovýmto situacím, pakliže tě nebudu chtít zavřít, budeš vystavena častěji. To je prostě nesporný fakt." 

Mluvil možná více nahlas, a s větší vášní, než by chtěl. Ale byl tak rozzlobený. Na sebe. Na Zuzanu, i na ni. Unaveně si povzdechl. 

„Řeknu ti jen jedno, Samantho," řekl již o poznání tišeji, „to, co jsem říkal již několikrát, a říkám ti to naposledy. Nikdy..., nikdy bych ti neublížil! Nikdy v životě, bych neudělal nic, co by tě ranilo. Myslel, jsem, že mi věříš. Že mě znáš." 

Samantha se zhluboka nadechla, jakoby chtěla něco říci, ale jen vypustila přebytečný vzduch z plic.

 Měl pravdu. Sama sobě se divila, jak jí něco takového, mohlo vůbec rozházet, když v hloubi duše ví, že to není pravda. Ale jen pevně semkla čelisti a sklopila zrak. Styděla se sama před sebou, ale něco v ní, jakoby proti její vůli, stále vzdorovalo. 

„Fajn," řekl Aidan po chvíli, „teď druhá věc, Samantho," zadíval se jí do očí, „kdy naposledy, jsi menstruovala?"