Samantha zčervenala až ke kořínkům vlasů a sklopila zrak. „Kdy jsem naposledy...?" vydechla.

 Vůbec nechápala, proč se jí na to ptá. Ano, zjistila již, že má rád ve všem jasno. Že má rád, nade vším kontrolu, ale toto? 

„Ano, Samantho," řekl klidně, aniž by z ní spustil zrak, „potřebuji vědět, kdy jsi měla naposledy menstruaci."

Samantha zalapala po dechu. Prohlížel si jí planoucím pohledem, a ona nedokázala k němu studem, ani zvednout zrak. Jeho otázka ji překvapila, nicméně usídlila se jí v hlavě.

Zapátrala v paměti. A po několika dlouhých vteřinách, zprudka vydechla. Vlastně si ani neuvědomila, že se její perioda, již několik měsíců nedostavila. 

Nejprve to přikládala nervovému vypětí, způsobené steskem a bolestí z jeho ztráty, a když se vrátila k němu, zcela na to zapomněla. Teprve nyní, jí to došlo. Udiveně vzhlédla k Aidanovy.

 „Já..." zašeptala zoufale, „já..., Aidane..." vyděšeně si přikryla ústa dlaní.

 Aidan si jen povzdechl a přisedl k ní. Byla vyděšená, a evidentně si teprve nyní uvědomila, že pravděpodobně čeká jeho dítě.

 „Pověřil jsem Matyldu, aby zavolala doktora," zašeptal, a zastrčil jeden neposlušný pramen vlasů, za její ucho, „chci mít jasno. A myslím, že tu bude každou chvíli..." na moment se odmlčel.

 I on, byl z té představy trochu vykolejený. Ale musel si přiznat, že představa, že žena, kterou tak nesmírně miluje, čeká jeho dítě, ho vzrušovala, i zahřívala u srdce zároveň.

 „Ale než přijde..." polkl. Najednou dostal strach, co mu odpoví, „potřeboval bych od tebe vědět..., zda to dítě..., se mnou chceš, Samantho."

 Samantha vytřeštila udiveně oči. Uvědomila si důležitost oné otázky. Ale také cítila jeho napětí a nervozitu. To on nikdy nebýval. Jeho modré oči, se na ní dívaly skoro prosebně a zároveň s bolestí v očích. On má strach, že by ho snad nechtěla? 

„Proč..., proč se ptáš?" vykoktala.

 „Nechci tě nutit k něčemu takovému, Samantho," vysoukal ze sebe ztěžka, „pakliže to tak nebudeš cítit. Pakliže nechceš..." polkl, a Samantha by přísahala, že se mu zaleskly oči, „ještě je čas, vše zvrátit. Dokonce i naši svatbu..., když nebudeš chtít." 

Jeho slova, ji zasáhla jako nůž. Srdce se jí rozbušilo jako o závod. Dívala se překvapeně do jeho nádherných očí, a uvědomila si, že on je opravdu, ten nejvýjimečnější muž, na světě. Poznala z jeho pohledu, že by ho její odmítnutí ranilo, a přesto, jí dává na výběr.

 „Ale já..., já přeci chci," vyhrkla a automaticky si přikryla své břicho dlaní, „chci, tvé dítě, Aidane." Konečně se mu podívala do tváře.

 Snad teprve začal dýchat. Zamrkal, aby neviděla, že se mu slzy draly do očí. Vztáhl ruku, dotkl se její tváře, a v tom se ozvalo zaklepání.

 „Vstupte!" zavrčel vztekle, a neochotně se postavil. Ve dveřích se objevil doktor Fiodor Delroy.

 „Pane, Kane," řekl zadýchaně, „přišel jsem ihned, na vaši žádost. Bylo mi řečeno, že..." odmlčel se, a změřil si pohledem sedící dívku. Postavil na stůl svou brašnu a nervózně si přisedl před Samanthu.

 „Začněte, doktore!" pokynul mu Aidan, když viděl jeho váhání.

 „Ach, jistě..." odkašlal si, „možná byste nás měl, pane Kane, nechat o samotě?" Nejistě si povolil kravatu, když spatřil Aidanův naštvaný výraz. 

„Možná, slečně nebude pohodlné, takové vyšetření, ve vaší přítomnosti." Přispěchal doktor rychle s vysvětlením. 

„Řekl jsem," cedil Aidan skrz zuby, „ať začnete! Nehodlám se odtud hnout, ani na krok! Nebo myslíte, kruci, doktore, že uvidím něco, co jsem ještě neviděl?!" 

Doktor si znovu odkašlal a povolil si dva knoflíčky košile. Pod Aidanovým pohledem, se začínal potit. 

„Dobrá..., tak si odložte, slečno." Vysoukal ze sebe.