„To je dost!" zavrčel Aidan do telefonu. Seděli zrovna se Samanthou u večeře, ale dusno v místnosti, by se dalo krájet. 

Uběhl týden, od doby, kdy zjistil, že bude mít dítě, a zbýval zrovna týden do jejich svatby. Ovšem od té doby, co Zuzana mluvila se Samanthou, cítil, že je odtažitá. 

Matylda sice tvrdila, že jejím náladám, přikládá i její těhotenství, ale Aidan cítil, že má stále nějaké pochybnosti. I když se snažila, nedat na sobě nic znát, bylo jasné, že mu stoprocentně nevěří. 

Večer dělala, že spí, a ráno též. Už si ani nepamatoval, kdy se naposledy milovali. A usínat vedle ní, a cítit její vůni, bylo pro něj stále těžší a těžší.

 Toužil po ní tak moc, že ho tělo den ode dne, stále více zrazovalo. Někdy měl pocit, že mu z jeho sexuálního neuspokojení, leze sperma snad i ušima. 

„Přiveď ji sem! Hned!" pokračoval Aidan vztekle do telefonu.

 Pak vstal od stolu, a přešel k baru. Nalil si skleničku whisky, kopl ji do sebe, a pak se obrátil směrem do místnosti. 

„Nech nás o samotě, Matyldo. Prosím." Řekl směrem k chůvě, a ta přikývla. 

„Mám rád ve všem jasno, Samantho," zabodl do ní svůj pohled, „moji muži, konečně našli Zuzanu Nardi. Doufal jsem, že tě s ní nebudu muset konfrontovat. Že se něčemu takovému vyhnu, ale vzhledem k tomu, že cítím, že mi nevěříš, je to nezbytné." 

„A..., ale já..., nechci jí vidět!" zalapala Samantha po dechu. 

„V tom ti bohužel vyhovět nemůžu. Několikrát jsem ti vysvětlil, jak se věci mají. Několikrát jsem ti řekl, že mi musíš stoprocentně důvěřovat. Ale cítím..." odmlčel se, a na sucho polkl. 

Snažil se stále si vtloukat do hlavy, že to její těhotenství, a hormony, které jí otřásají, jí zatemnily mozek, ale bylo to bolestivé. 

Nedokázal vedle ní jen tak existovat, a cítit její odtažitost. Potřeboval se jí dotýkat. Hladit ji a líbat. Svírat ve své náručí. Potřeboval se s ní sakra pomilovat. Tak moc, až z toho šílel. 

V tom se otevřely dveře, a dovnitř vstoupil Dylen, tlačíc před sebou Zuzanu Nardi. Měla svázané ruce. Byla rozcuchaná a špinavá. Vůbec vypadala, že se několik dní schovávala pod mostem.

 „Tak se hni, ty děvko!" zavrčel Dylen a strčil do ní. 

Zuzana ztratila rovnováhu, a padla na kolena, několik kroků, od stojícího Aidana.

 Ten si ji změřil pohledem. Pak si v klidu nalil další skleničku, a chvíli si s ní pohrával v ruce, dívajíc se na třesoucí ženu před sebou. Bylo vidět, že z něj má obavy.

 „Tak ty, jsi chtěla ublížit ženě, kterou miluji?" řekl konečně, a kopl do sebe obsah sklenice. Jeho oči, zaplály hněvem a zlostí.

„Odpusť mi to, Aidane," vydechla, „nemyslela jsem to tak. Nechtěla jsem..." odmlčela se pod jeho přísným pohledem. 

„Tak ty jsi nechtěla?" procedil skrz zuby, „to bych tě nesměl znát, ty děvko! Moc dobře, jsi věděla, co děláš! Doufala jsi, že mě Samantha opustí. Že mě budeš mít pro sebe, kurva!" řval na ní, ale ani se nehnul z místa. 

Jeho ledový klid, mrazil i Samanthu. Seděla a dívala se na tu scenérii, se zatajeným dechem.