Samantha zůstala sedět jako opařená. Dívala se za odcházejícím Aidanem, a měla co dělat, aby se nerozbrečela. 

Měl pravdu. Ve všem. Vrátila se přeci proto, že ho miluje. Moc dobře věděla, kým je. Znala jeho pověst. Věděla o něm i to, co nebylo pravda.

 A sama, si přeci o něm udělala obrázek. Poznala jaký je. A právě proto, ho přeci miluje. 

Věděla ovšem, že tentokrát, je na tahu ona. Ranila jeho city. Ranila ho tím, že mu nedůvěřuje. A to možná více, než by si kdy dokázala představit. 

Však pro něj důvěra, bylo to nejdůležitější. Nejen ve vztahu k ní, ale ke každému, v jeho okolí. Moc dobře si pamatovala, že hned na začátku jí řekl, že si musí stoprocentně důvěřovat. Že si nesmí nic tajit.

 Dny ubíhali, a pomalu se blížila jejich svatba. Aidan ovšem večer bez jediného slova, uléhal vedle ní. 

Nesnažil se již o to, se k ní jakkoliv přiblížit. I když ho celé tělo bolelo od neukojené touhy, otočil se a spal. 

Samantha se zničeně posadila před krb, obývacího pokoje. Měla přeci to, co chtěla. To ona, předstírala spánek, ve snaze ho vytrestat. Předstírala nezájem, aby dosáhla zadouctižení. A pozdě si uvědomila, že vlastně trestala nevinného. 

„Tímhle si moc nepomůžeš, děvče," řekla Matylda, když vstoupila do obývacího pokoje, „zítra, máte svatbu, a oba tu chodíte, jako tělo bez duše. Nemůžu se na to dívat. Ale bohužel, musím se postavit na Aidanovu stranu. On udělal vše, co bylo v jeho silách, aby ses tu cítila šťastná. Snaží se tolik, že bych tomu sama nevěřila, co je schopen obětovat pro lásku. Jsou ale meze, za které jít nemůže. A ty již od prvopočátku víš, co je tvoří." 

Změřila si sedící dívku pohledem. Byla zničená, a evidentně si uvědomovala, svou chybu. Nechtěla ale stále její vinu, omlouvat nastávajícím těhotenstvím. 

Aidan se opravdu snažil. Všechno břímě, bylo vlastně na něm. I on, byl ze své svatby nervózní, ale nedával to najevo. Ona to ovšem poznala.

 Však se ženil jeden z nejbohatších a nejvlivnějších mužů na světě. Nejobávanější boss mafie Casa Mio Onore. Média tu zprávu, omílala stále dokola. Bylo jasné, že to je největší zpráva roku. 

A to vše, kromě její přípravy, bylo na jeho bedrech. A do toho, ještě starosti se Samanthou. Její těhotenství, ze kterého byl šťasten, ale byl na pochybách, zda ona též. Přeci mu od té chvíle, co se to dozvěděli, neřekla nic pozitivního. Neradovala se s ním, z oné zprávy. Dokonce se s ním ani od té doby nemilovala. Ba naopak. A i po tom, co kvůli ní, málem zabil viníka jejich rozepře, za ním nepřišla. 

„Měla bys něco udělat, děvče," povzdychla si Matylda, „bohužel, musím říci, že vše co se nyní děje, je jen a jen, tvá vina. A já vím, že ty jsi si toho vědoma. Tentokrát, je ale na tobě, Aidanovy ukázat, že nejsi jen bezduchá loutka."

 „Ale co?" vydechla Samantha zničeně. 

Matylda měla ve všem pravdu. Ale nevěděla, co dělat. I večer stále dělala, že spí, a když se Aidan otočil na druhou stranu, neodvážila se ho vzbudit. I když by určitě měla. Věděla, že by její snahu ocenil. 

„To je jedno, Samantho. Zítra máte svatbu, tak něco udělej. Dokaž mu, že tvá láska, je stejně veliká, jako ta jeho. Že se za ni nestydíš. Že ho chceš. Zapoj svoji fantazii. Nemůžete před bohem vstoupit do svazku manželského, když vaše srdce, bude bloudit v pochybách."