Kostel byl narvaný k prasknutí. Zástupci mafií s celého světa zaplnily prostory kostela. I celé město, bylo na nohou. Takovou událost, si nikdo nechtěl nechat ujít. Novináři i televize. 

Každý chtěl vidět bosse mafie, Casa Mio Onore, jak vstupuje do pověstného chomoutu. A každý byl také zvědavý na ženu, která to dokázala.

 Přípravy, jednání se zástupci mafií, zaručení bezpečnosti, to vše, zabralo Aidanovy spoustu času a sil. A do toho starosti se Samanthou. 

Jeho obavy pramenily z její nedůvěry k němu. Do poslední chvíle, se obával, zda si nakonec jejich svatbu nerozmyslí. 

Vlastně si ani nebyl jistý, zda se ze svého těhotenství raduje, alespoň tak, jako on. Protože pro něj, to byl pomalu jako zázrak. Stále nemohl uvěřit tomu, že bude otcem. To štěstí, bylo pro něj neskutečné, ale kazily to jeho obavy z toho, že pro ni, to tak není.

 I nyní, když stál v čele kostela, před narvaným sálem, a čekal na svou budoucí ženu, mu tlouklo srdce strachem. 

Viděl ji ráno, ještě než odešel, ale z jejího výrazu, nevyčetl nic, čeho by se chytil, aby to odplavilo jeho obavy. 

Věděl jen jedno, pakliže by si to rozmyslela, jistě by to neunesl. Však poprvé v životě poznal, co je opravdová láska.

 Poznal, jaké to je, nebýt sám. Mít se ke komu vracet. Na koho se těšit. Opájel se tím vědomím, že budou opravdová rodina. A pakliže by ho opustila, byl rozhodnut padnout na kolena, a prosit ji o to, aby to nedělala. 

Když se náhle objevila na konci uličky, rozbušilo se mu srdce. Byla překrásná. V dlouhých bílých šatech s dlouhou vlečkou, posázenými zlatem a drahými kameny, vypadala úchvatně. 

Jejich pohledy, se i na tu dálku střetli. Všiml si, že nervózně sevřela v ruce kytici bílých růží. Po její tváři, přelétl úsměv a on ho s tlukoucím srdcem opětoval.

 A když vykročila uličkou k němu, v sále se rozhostilo mrtvolné ticho.

 Aidan přestal vnímat okolí. Veškerou jeho pozornost, zabrala ona. Nedokázal od ní odtrhnout oči. 

Když se zastavila před oltářem, metr od něj, několik dlouhých vteřin snad nedýchali. Dívali si do očí, a oba se lehce chvěli. 

Pak Aidan vztáhl ruku, a podal ji svou dlaň. Přijmula ji, a postavila se vedle něho. 

Oba se otočili na kněze, který si je změřil vševědoucím pohledem, a začal přeříkávat modlitbu.

 Aidan se přistihl, že ani nevnímá, co říká. Viděl jen otvírající se ústa. Všechny jeho smysly, byly zabrány její přítomností. Její vůní. Krásou.

 „Jestli je zde někdo, kdo má námitek, proti tomuto sňatku, nebo chce něco říci...., ať vysloví se nyní." Řekl kněz, po několika minutách, a zabodl oči do sálu. Nikdo ani nehlesl. 

„Já!" ozvalo se náhle a Aidanovy se podlomila kolena. Nevěřícně se podíval do Samantiny tváře.

 „Já..., chci něco říci." Zašeptala Samantha a pevněji sevřela kytici ve své dlani.