Panství Belleghem. Obrovské, Viktoriánské sídlo, obehnáno nekonečnými lesy a polnostmi, které jim náleželi. Jejich jmění bylo nezměrné a jejich moc nepopiratelná.

Noah van Belleghem, předal zprávu nad majetkem a post ředitele jejich firmy svému synovy Jaredovy van Belleghemovy už před dlouhými deseti lety. Vedl ho se vší ctí a jeho moc a majetek se stále rozrůstal. To mu nedokázal upřít, ale nad avantýry z jeho soukromého života, už mu docházela trpělivost.

Žádná z žen, pakliže neutekla na strom, před ním nebyla v bezpečí. Jeho pověst playboye a nenapravitelného sukničkáře ho předcházela a neobstáli před ním ani ženy jeho obchodních partnerů. To ovšem přinášelo i značné potíže, a tak když v jeho posteli jednou skončila i žena jednoho z jeho hlavních společníků, měl co dělat, aby vše napravil.

Došla mu trpělivost, a rozhodl se k jedinému, možnému řešení. Oženit ho. Smlouvou, kterou sepsal se svým přítelem Jamesem Mangunsonem, pak měl zpečetit jejich moc a rozšířit jejich majetek.

A James Mangunson s radostí souhlasil. Jeho dcera Aiden, byla jako neřízená střela a všechny své nápadníky s přehledem přehlížela. Byla chytrá a věděla to. Byla krásná, a byla si toho vědoma. A byla zapřisáhlá nepřítelkyně všech mužů.

Každý nápadník, který se o ni kdy ucházel, odešel s nepořízenou. Dokázala ho zesměšnit a odradit tak, že mu po té dalo práci, vše urovnat. Jediná možnost byla svatba. Doufal, že si ji její muž už dokáže zkrotit a usměrnit ji.

Ale stejně tak Noah van Bellegem. Bylo mu jasné, že jen žena, kterou bude Jared milovat, ho dokáže zklidnit a udržet tak jeho poklopec zavřený.

„Rozhodl jsem se, že se oženíš." Řekl Noah van Bellegem směrem k svému synovy. Seděli v prostorné obývací místnosti svého sídla. Bylo již po večeři, a Noahův výrok, zaujal všechny v místnosti. Až na toho jediného. Na Jareda van Belleghema. Dělal, jakoby se ho to ani netýkalo.

„Za dva dny, přijede tvá budoucí žena," pokračoval Noah, „a do tří měsíců, bude svatba. Ať se ti to líbí, nebo ne!" Povytáhl obočí a Jared se na něj konečně podíval.

„To nemyslíš vážně, otče! Nemám v plánu se ženit! Jsem spokojen tak, jak to je!"

„To věřím," zamračil se na něj jeho otec, „jsi ale asi jediný! Nedokážeš svůj poklopec nechat ani na chvíli zavřený a po poslední tvé avantýře, mi nezbývá nic jiného, jak přistoupit k tomuto řešení." Vstal ze židle a pomalým krokem přešel k oknu. Pak se na svého syna otočil. Opravdu neměl na vybranou. Jeho obchodní partneři mu dali nůž na krk a požadovali po něm záruku, že jejich ženy už budou před jeho synem v bezpečí. Záruka toho, že ho dostanou do chomoutu, byla pro ně dostačující. A zvláště tehdy, když se dozvěděli, že se jeho budoucí ženou má stát ta, která zesměšnila a ponížila nejednoho, z jejich synů.

„Aiden Mangunsenová, přijede za dva dny a budeš mít dost času na to, získat si do svatby její srdce."

„Phe!" vyprskl Jared, „nikdy jsem ji neviděl, otče. A pokud vím, je to zapřisáhlá panna! A jestli je vše, co jsem o ní slyšel, pravda, tak všichni její nápadníci raději utekli. Jen by mě zajímalo proč? Je tak ošklivá?" Zamračil se, ale Noah v jeho výrazu spařil i náznak zděšení.

„No, ani tvá pověst není nejlepší, Jarede! Buď rád, že nakonec svolila!"

„Svolila? A proč?! Protože ji nikdo nechce?!" Jared začal pochodovat po místnosti. „A já mám být ten, který se jí konečně dostane do kalhotek a zbaví ji jejího panenství?"

„No ano!" řekl klidně Noah a založil si ruce na prsou, „ostatně jak sám říkáš..., tvému šarmu žádná neodolá. A tvé výbavě. Tak ti konečně dávám jednou svolení k tomu, ji použít!"