Aiden zalapala po dechu. Na moment se zarazila a cítila, jak opět rudne. Rozčilovalo ji, že s tímto mužem, jako by šlo všechno naopak. Všichni již by byly dávno na lopatkách, a její otec, by dostal jen další výhrůžku a výtku od otců, oněch slabochů.

 Zamračila se na něj. To on, ale nebyl. V žádném případě, a to ji štvalo ještě víc, a nutilo ji to ještě více přitvrdit.

 „Samozřejmě, pane Bellegheme," řekla statečně, s hrdě vztyčenou hlavou, „uznávám-li přírodní provedení, pak nečiním výjimky ani u sebe. Samozřejmě..., s mírnou úpravou, jestli mi rozumíte." 

Jaredovy po tváři přelétl úsměv. Snažil se to ale skrýt. Skoro nevěřícně zíral na dívku před sebou a stále nemohl pochopit, že vážně existuje. Opravdu existuje žena, která dokáže sekundovat jeho temperamentu? Srdce mu bušilo jako o závod, ale za žádnou cenu by ji nepřiznal, že je z ní naprosto vyveden z míry. Okouzlen a chycen. 

Stáli nyní tak blízko sebe a jiskření mezi nimi, bylo zcela patrné. Nedalo se přehlédnout, ani skrýt. Oba si nasupeně dívali vzájemně do tváře, a všem bylo jasné, že ani jeden by si nepřiznal, že k tomu druhému něco cítí. 

„Tak to jsem velice rád, slečno Magnusonová," řekl konečně, „přírodní provedení, mám nejraději. Ovšem kdybyste potřebovala pomoci v údržbě vašeho nástroje, jsem v tom velmi zdatný." Povytáhl obočí a vykouzlil svůj nejmilejší úsměv.

 „Tomu věřím," vyprskla mu do tváře, „udržujete mnoho takových nástrojů?" Aiden nedokázala skrýt své rozrušení. V podtextu jejího hlasu, objevila se žárlivost, a to k její veliké nelibosti.

 „Udržoval jsem," řekl Jared a v očích mu zajiskřilo. Jeho zkušenost mu prozradila, že žárlí? „proto jsem v tom hotový mistr, tomu věřte. Nicméně..., lidi se mění, slečno Magnusonová. Když se naskytne nástroj, který mne plně uspokojí, nebudu cítit potřebu tu údržbu dělat jinde."

 „Nebudete cítit potřebu?!" Vykřikla Aiden a přeskočil ji hlas rozčilením, „tak vy chcete říci, že jste se snad obětoval pro dobro svých bližních?! Že jste snad pouze pomáhal udržovat zahrádku bližního svého?!" 

„No..., dalo by se to tak říci, slečno Magnusonová," usmál se Jared, „ovšem..., málo, který z nich, to dokázal ocenit." Zatvářil se jakoby nechápavě a zděšeně. 

„Ach..., to chápu," vrátila mu se stejným výrazem Aiden, „nevděk světem vládne, že?" Zašklebila se na něj, ale tentokrát se Jared neubránil tomu, aby se zasmál nahlas. 

„No..., ale abychom to nezamluvili," pokračoval Jared klidně a snažil se tvářit zcela nevinně, „vy jste měla možnost posoudit a zkontrolovat, zda se vám nástroj, který je součástí naší smlouvy zamlouvá. A já nikoliv. Nebylo by tudíž spravedlivé, abych i já mohl posoudit jeho kvality? Souhlasíte tedy s tím, že?"

Aiden do široka otevřela oči a zhluboka se nadechla. Co na to měla říci? Dostal ji do kouta? Tomu nemohla uvěřit. A už vůbec připustit. 

„No samozřejmě!" Vystrčila bradu bojovně proti němu. „Můj nástroj, je ovšem na rozdíl od toho vašeho zcela nepoužitý. Tudíž v originálním balení, a pak pokud vím, tak v tom případě není nutnost kontroly!" 

„Máte špatné informace, slečno," zašeptal Jared do její tváře. Byl tak blízko ní, že cítil její dech, na své tváři, „i v originálním balení, může být zmetek. Tudíž trvám na jeho kontrole!"