„Samozřejmě!" Zakřičela Aiden a stoupla si na špičky, aby byla alespoň v úrovni jeho úst, a dodala tak svému výroku větší váhu, „kdykoliv! Jsem vám samozřejmě k dispozici! Nerada bych, abyste se nárok na reklamaci, později přece jenom pokusil uplatňovat!"

Jejich ústa dělilo snad jen několik málo milimetrů. Dýchali si zhluboka do tváře, a dívali si do očí, a jejich těla napumpované adrenalinem, vysílalo jasné signály všem, co na ně hleděli. Jako kdyby jeden před druhém, držel červený hadr, na který se ten druhý, měl chuť, se vzápětí vrhnout.

„Ale..., ale abyste věděl..." První se vzpamatovala Aiden a ustoupila krok vzad. Zhluboka se nadechla, a pak jakoby si teprve uvědomila, že tu nejsou sami, se rozhlédla po místnosti.

„Arwele!" Vykřikla, a do široka rozšířila oči. Vzápětí mu padla do náručí, „Bože! Nevěděla jsem, že už jsi tu!" Smála se, stále ho objímajíc.

„No..., to jsem si všiml," povytáhl obočí, a pak ji od sebe odtáhl na délku paží, „nechceš mi něco vysvětlit?" Pohodil hlavou k jejímu image.

Aiden očima našla Jareda. Pak vzdorovitě pohodila hlavou. Stál opřen o krb a díval se na ně. Že by v jeho očích, spatřila snad náznak žárlivosti?

„Nemůžeš alespoň na chvíli předstírat, že jsi můj milenec?" Zašeptala Aiden u Arwelova ucha.

„Aiden?!" Zamračil se Arwell a zpražil ji káravým pohledem. Pak zabloudil k místu, kde stál Jared. „Promluvíme si později!" Řekl přísně, políbil ji na tvář a vykročil k Jaredovy.

Aiden ještě chvíli stála a dívala se, jak její bratr přistoupil až k němu a představil se mu. Pak naštvaně pohodila hlavou a vyběhla ze dveří.

„Arwel Magnuson," sklonil hlavu k pozdravu, „velice mě těší."

„Mě též," opětoval mu Jared, „Jared van Belleghem. Mohl jste ale klidně přijmout tu hru. Velice rád, bych si zahrál žárlivého nápadníka." Usmál se Jared a Arwel mu úsměv opětoval. Byl to první muž, který před jeho sestrou nevzal do zaječích a líbil se mu.

„Omlouvám se za můj nedostatečný úbor," pokračoval Jared vcelku klidně, „ale měl jsem s vaší sestrou jakýsi rozhovor," pokývl hlavou, na Arwelův nechápavý výraz, „trvala na tom, že potřebuje vidět mé vybavení." Ve tváři mu zacukalo, když se Arwel málem rozesmál.

„A jak koukám, vůbec vás její požadavek nerozhodil." Řekl s úsměvem, a s ještě větším zájmem se zadíval na Aidina budoucího muže.

„Samozřejmě, že ne. Zvláště když vím, že nyní je na řadě ona."

„No..., řekl po několika vteřinách Arwel, „koukám, že Aiden konečně potkala sobě rovného protivníka. Nebo bych spíše řekl, že narazila kosa na kámen?" Nahlas se zasmál, „Abych pravdu řekl, když mi Greta volala, co zase Aiden vyvádí, trochu jsem se bál, že..."

„Že couvnu?" Skočil mu Jared do řeči, „To se nikdy nestane. Vždy dostanu, co chci, tomu můžete věřit. A mě se její nespoutanost líbí, Arwele. Její tvrdohlavost a vzpurnost. Je to příjemná změna, musím přiznat."

„Jste ale jediný, kdo si to myslí. A obávám se, jak ji znám..., že ještě neřekla poslední slovo."

„To doufám," řekl Jared s úsměvem, „tentokrát, ale budu vítěz já."