„Doufám, že ti nebude vadit, když tě nyní opustím, Arwele," řekl asi po hodině, co Aiden odběhla Jared, „rád bych si ještě něco vyřídil." Mrkl na něj, a Arwel přikývl. Pochopil. 

„To chápu," usmál se Arwel, „a obdivuji tvou statečnost," nahlas se zasmál, „jsi první muž, který se od ní nenechal vyprovokovat a neutekl." Jeho zvonivý smích, rozlehl se místností. 

„Moje sestra Zoe, se tě jistě ráda ujme, a ukáže ti naše panství." Řekl ještě Jared, než odešel.

 O několik minut později, otevíral Jared dveře svého pokoje. Jak předpokládal, Aiden stále ležela, v jeho vaně. 

Už ode dveří zaslechl její pobrukování. Opatrně otevřel dveře své rozlehlé koupelny. Ležela ve vaně, zády k němu a byla zcela zaneprázdněna svou činností. 

Na židli vedle dveří ležela úhledně srovnaná hromádka jejího oblečení, včetně brýlí a rovnátek. Sebral vše, i s připravenou osuškou. V první chvíli ho napadlo ji v koupelně přepadnout, ale rozhodl se jí vytrestat. Tentokrát totiž opravdu, dopadla kosa na kámen. Jemu se její provokace líbila a chtěla-li si hrát, bude hrát s ní. Ovšem sekundovat, bude ona jemu. 

Nechal dveře mírně přiotevřené, aby ho slyšela a vzal do ruky svůj telefon. Postavil se tak, aby ve skle zrcadla na zdi dobře viděl celou místnost. 

„Dobře, dobře!" Řekl do telefonu co nejhlasitěji, „Probereme to zítra. Dnes nemám náladu. Potřebuji sprchu a..." Bylo mu jasné, že ho Aiden musela slyšet. Její pobrukování utichlo.

 Zaslechl šplouchnutí vody, jak vyskočila z vany a po té zahlédl její hlavu v přiotevřených dveřích. Nějakou chvíli se dívala na jeho záda. Její oblečení zmizelo a neměla se ani do čeho zahalit. Podívala se ke dveřím, a kdyby se neotočil, mohla by proklouznout. Pak opatrně po špičkách vkročila do místnosti. Neměla ani ponětí, že ji Jared v zrcadle vidí, jako na dlani.

 „Tak fajn!" Řekl ještě do telefonu, a v ten moment Aiden zpanikařila. Zastavila se, a rozhlédla se po místnosti. Jediná možnost se skrýt, byla jeho postel. Skočila do ní ve stejný moment, kdy se otočil.

 Zakryla se peřinou a snažila se ani nedýchat. Její plán byl zmizet hned, co zajde do koupelny. Jenže k její nelibosti se zdálo, že si to Jared rozmyslel. Stále ho slyšela po pokoji pochodovat a neměla odvahu ani vykouknout zpod peřiny. 

Vůbec nevěděla, co by mu řekla, kdyby ji tu objevil. Nahou. V jeho posteli a ještě k tomu bez svého inkognita. To čekání, se jí zdálo nekonečné, když se náhle jeho kroky zastavily a ona vykřikla. Odhrnul totiž peřinu, a ona mu stanula tváří v tvář.

„Ááá..." vykřikla a do široka otevřela oči, „co tu kruci děláte?!" Vypadlo z ní. Jared jen povytáhl obočí a zatvářil se překvapeně.

 „To bych se měl spíš zeptat já, nemyslíte?" Vydechl a přehlédl ji svým pohledem. Byla opravdu krásná, a jemu se jako když ji viděl naposledy u jezera, skoro zastavil dech. Nedal ale na sobě nic znát.

 Stále ležela jak prkno a dívala se mu do očí. Pak ji ale zřejmě došlo, že je nahá a vytrhla mu peřinu z ruky. Posadila se a přitáhla si ji až ke krku. 

„Musím uznat, že bez těch brýlí a rovnátek, vypadáte přijatelněji," zabručel, snažíc se udržet vážnou tvář, „nicméně..., když už jste zde..." posadil se pohodlně do křesla a zadíval se na ni, „zřejmě jste mi přišla předvést svůj nástroj. Nemýlím se?"