Aiden se nervózně ošila na kožené sedačce obývacího pokoje. Bylo to na druhý den k večeru, a majordomus zrovna ohlásil jejich očekávanou návštěvu. 

Jako vždy, všichni bylo přítomni, a i když se chtěla taktně vypařit, Noah van Belleghem, ji to rázně zatrhl.

 Došlo ji, že její výchovu, myslel opravdu vážně. A k její nelibosti, nenašla pochopení, ani u svého bratra. Naopak, ji vynadal tak, že ještě nyní, byla z jeho slov vykolejená.

 „Jsem tvůj bratr, Aiden. A mám tě rád. Kdybych mohl, dám za tebe svůj život, ale tvé chování, už opravdu přesahuje všechny meze! Vcelku chápu tvůj postoj. Rozumím tomu, že zvyky naší vrstvy nenaplňují zrovna tvůj emancipovaný názor, ale je to prostě realita, se kterou se musíš srovnat. Máš jediné štěstí, že tvůj budoucí manžel, má takové pochopení! Každý druhý, by tě dávno zavrhl. V našich kruzích to kruci tak chodí, že je žena podrobena svému muži. Musíš ho ctít a respektovat a ne s ním bojovat! Vůbec si nedovedeš představit, jaké pozdvižení tvé nepřístojné chování vyvolává ve společnosti. Měla bys děkovat bohu za to, že Jared nikdy nedal na řeči, a svůj život drží pevně ve svých rukou, jinak bys už dávno narazila!" Odešel od ní rozzlobený a tak, jak ho nikdy neviděla. 

A ona teď seděla na křesle obývacího pokoje, a cítila se jako zmoklá slepice. Věděla, že to je všechno jenom kvůli ní, a cítila pohledy všech přítomných, na svém těle. Jen Jared dělal, jakoby se ho to netýkalo. Úplně v klidu stál u krbu a popíjel s Arwelem whisky.

 „Pan Henry Cawill a madam Ute Estebanová." Oznámil majordomus a do místnosti vstoupil nesourodý pár. Hned ve dveřích se oba postavili a sklopili hlavu k pozdravu. Vypadali strojeně a přísně, a Aiden hned na první pohled cítila podivnou tíseň u srdce.

 „Henry Cawill, k vašim službám," uklonil se, když se zastavil před Jaredem, „je mi velikou ctí, pane Bellegheme, že pro někoho jako jste vy, vašeho postavení a pověsti, můžu pracovat. Vynasnažím se, aby to bylo k vaší plné spokojenosti." Bylo vidět, že má z Jareda opravdu veliký respekt. 

Byl malý, hubený a pichlavých očí. Leč velmi výmluvný a vypadal vážně jako někdo, kdo moc dobře ví, co dělá. Zato ona žena, byla jeho pravý opak. Její mohutná, vysoká postava, tyčila se v místnosti. Její strojená a přísná tvář, jakoby tvář nějaké dozorkyně naznačovala, že s ní není radno si začínat. 

„Ute Estebanová," pokračoval skřehotavě mužík, a Ute srazila své paty k sobě v pozdravu, „není dívky, kterou by Ute nezvládla. I ty nejtvrdší oříšky, nejtvrdší hlavičky, přivedli jsme k rozumu. Tím si můžete být jistý," řekl pyšně, jistý si sám sebou, „předpokládám, jak jsem zběžně domluvený s vaším otcem, že mi dáváte volnou ruku?"

 „Máte mé svolení," odvětil klidně Jared a očima našel Aiden, „nicméně chci být o všem informován." 

„Samozřejmě, pane Bellegheme," přispěchal Henry Cawill s odpovědí, „naše metody a náš výukový program, je staletími ověřený a hlavně účinný. Budete spokojen. A samozřejmě vše, s vámi budu konzultovat. Přeci žena nejváženějšího muže ve městě, žena aristokrata, ho musí být hodna." Zašklebil se a začal se rozhlížet po místnosti, hledajíc svou žákyni.