Do svatby zbývali čtyři dny. Henry s Ute trvali na tom, že je důležité, aby proběhla jakási zkouška, a že by bylo dobré, uspořádat menší ples. Pozvali tedy nejbližší přátele, kteří se samozřejmě jakékoliv zábavy rádi zúčastnili. Jen jeho hlavní představitelé, Jared ani Aiden, se nebavili vůbec.

 Jared byl rád, že zkouška zasedacího pořádku a nástupu do svatební síně skončila, protože Aidin nevrlý a zatvrzelý výraz, byl mu stále více proti srsti. Ještě nikdy se vlastně necítil tak, jak v její přítomnosti. Normálně by mu bylo fuk, jestli o něj má, nebo nemá žena zájem, však stačilo kývnout a mohl mít v posteli další, ale k jeho nevrlosti, nyní to bylo jiné. 

Ano, jeho budoucí žena byla vážně tvrdý oříšek. Byla rozmazlená a nezkrocená. Byla prostořeká a netaktní. Nabubřelá a leckdy skoro arogantní. Byla zkrátka zralá na to, aby ji nasekal na holou, ale nedokázal na ni přestat myslet.

 Byla jiná, než ženy, které mu sami lezli do postele. Které se mu sami podbízeli. Které by udělali nevím co, aby si jich všiml. Ale zřejmě právě to, ho na ni přitahovalo. A ještě k tomu věděl, že od chvíle, kdy spatřil onu vílu u jezera, se do ní zamiloval. Poprvé v životě a opravdově. 

Jenže jak se zdálo, ona byla proti jeho kouzlu imunní. Ale když si vzpomněl na jejich polibek, přísahal by, že ona to cítila stejně. 

Zábava byla již v plném proudu. Tančilo se. Pilo se a veselilo. A když Jared spatřil Aiden, málem mu to vyrazilo dech. Ute si dala záležet. Vypadala skvostně, ale nebavila se o moc více, nežli on.

 Co chvíli se jejich pohledy jakoby náhodou střetli, a našli se i na druhém konci pokoje, ale Aiden pokaždé ucukla. A pokaždé, jakoby natruc udělala něco, co by ho rozčílilo. 

V jejím hrdle končila jedna sklenka za druhou a její rozjařená nálada, tak dostávala ještě větší grády. 

A když pak spatřila Jareda tančit v objetí s jednou z dívek, u srdce píchl ji trn žárlivosti. Ovšem to by si nepřiznala za nic na světě. Když po té, tu dívku políbil na tvář, probudil se v ní opět onen spící pokušitel. 

Kopla do sebe další pohár vína a přitáhla k sobě muže, který stál vedle ní. Odvedla ho na parket a tanec, který po té předváděla, a předváděla ho právě tak, aby si toho Jared všiml, byl velmi nemravný.

 Všimli si toho už i všichni okolo. A hlavně ženy, které by rády sami Jareda dostali pro sebe. Jedna z nich se k němu přitočila a důvěrně ho chytla kolem pasu. Pak ho políbila, ale Jared neměl zájem. Byl znechucen z Aidina chování a vlastně i trochu žárlil. 

Ovšem Aiden viděla jen to, co chtěla. Znovu ji popadla tak nesmírná žárlivost, že se nedokázala ovládnout. Pustila tanečníka a francouzskými dveřmi vyběhla na zahradu. Rozutíkala se cestičkou mezi květinovými záhony, až doběhla mezi stromy.

 Onen tanečník, také dosti posílen alkoholem, ji však doběhl. Její koketérie dodala mu odvahy a naladila ho, a přemíra alkoholu v jeho krvi, ho zase připravila o zdravý rozum. 

„Co chcete, pane?" Vykřikla Aiden, když se objevil před ní. Stála zrovna opřena o strom a snažila se popadnout dech.

 „Jestli se nepletu," zablekotal a jazyk se mu pletl tak, že mu bylo sotva rozumět, „tak jsi mi dala naději. Chceš to vid?! A chceš to při měsíčku!" Vrhl se na ni a Aiden údivem vykřikla. I ona však sotva stála na nohou, a tak jejich pozice a Aidina snaha o to, ho od sebe odstrčit, vypadala značně směšně.

 „Zešílel jste?!" zamračila se, „Nic takového jsem neměla v úmyslu!"

„Ale no ták," nedal se mladík odbýt, „tvé pohyby při tanci a jak jsi mě sváděla..., nejsem zas tak opilý, abych to nepoznal!"

 „Zřejmě ano!" Vrátila mu Aiden a znovu se ho pokusila od sebe odstrčit, ale byl těžký, jako kámen. „Nejsem blázen! Mé panenství nepatří vám, ale mému manželovi!" Vykřikla znovu, a v tu chvíli spatřila za jeho zády Jareda. Srdce se jí znovu rozbušilo jako o závod. A jako kdyby její mozek znovu přepnul do jiného programu. Chytla mužovu tvář a políbila ho. 

Muž se všem nedal dlouho pobízet. Obětí ji opětoval, ale v ten moment ho jakási síla, chytla a odmrštila stranou.

„Co to kruci?!" Zablekotal a sbíral se na nohy, „Jarede?!" Vydechl, když se nad ním zjevil.

 „Zmiz, Roberte!" Procedil Jared skrz zuby, „Nebo zapomenu na to, že jsi můj přítel!" Pak se otočil na Aiden. Změřil si ji rozzuřeným pohledem. Pevně semkl čelisti a jeho oči zaplanuly vztekem.

„Pomalu mi dochází trpělivost," řekl vcelku klidně, ale pevným a zvonivým hlasem, „vždy, jsem se k ženám choval s největší úctou a jako pravý gentleman, ale ty mě nutíš k tomu, abych přitvrdil." 

„To si můžeš zkusit!" Vyprskla Aiden proti němu a zamračila se. Musela se chytnout rukama zády stromu, aby neupadla, protože alkohol v její krvi, stále působil. „Neodvážíš se! Neuděláš nic! Nic! Nejsem tvůj majetek!" 

„Ne! To nejsi! To kruci nejsi, Aiden! A nikdy bych se k tobě tak nechoval! Ale nutíš mě k tomu! Jsi jen moje budoucí žena, a podle toho..., se tak budeš chovat!" Udělal dva kroky směrem k ní a Aiden zpanikařila.

 „Opovaž se ke mně přiblížit!" Zaházela sebou, když ji pevně chytil do svého objetí, „Nikdy tě nebudu poslouchat! Nikdy, rozumíš?! To že budu tvoje žena, ještě neznamená, že tě musím poslouchat!" 

„Přesně to..., to právě znamená!" Vrátil ji, pak se sehnul a chytil ji za nohy tak, aby si ji mohl přehodit přes záda. „Ode dneška, Aiden, osobně dohlédnu na to, abys sekala latinu! A použiji k tomu všechny dostupné prostředky! Tomu můžeš věřit!"

Pomalu se rozešel s Aiden visící na jeho ramenu hlavou dolů, zpátky k domu. Její odpor, a to, že sebou házela a snažila se z jeho sevření vymanit, ji ovšem nebylo nic platné. Jeho pevné paže, ji drželi pevně a její prostořeký slovník, ji byl najednou k ničemu. 

„Pusť mě! Pusť mě!" Křičela, když Jared vcházel s Aiden na zádech, francouzským oknem zpátky do domu. Hudba přestala hrát a všichni ustali v pohybu, ale Jareda to nerozházelo ani na okamžik. 

Úplně klidně prošel kolem nich, jakoby se nechumelilo, a vydal se do své části domu.