Aiden Magnusonová, vystoupila z auta, který právě zastavil před jejím novým domovem, a s úžasem zůstala stát.

Sídlo van Belleghemů, bylo vážně obrovské. Sídlo ve Viktoriánském stylu mělo několik křídel, což skýtalo soukromí jeho obyvatelům. V jednom s křídel bydlel Jaredův mladší bratr Willie s manželkou Karlou. Ve druhém lord van Belleghem s manželkou a dcerou Zoe, a třetí patřilo jejímu budoucímu muži.

Zamračila se při té představě. Jared van Belleghem, a její manžel? Ta představa se jí ale vůbec nelíbila. Jeho pověst sukničkáře a nenapravitelného gigola ho předcházela. Žádná žena si před ním nebyla jistá, a žádná mu nikdy neodolala.

Musela si ovšem přiznat, že na něj byla zvědavá. Však z vyprávění poblázněných dívek slýchala jen samou chválu, a netýkalo se to zrovna jeho podnikatelského umu.

„Aiden, vážně to musíš dělat?!" Zamračila se na ní přísně její chůva, když si ji změřila káravým pohledem, „měla by ses uvést v co nejlepším světle. Ale takhle?" Pohodila rezignovaně rukou a povzdechla si.

„Ano, musím, Greto!" kývla Aiden vzdorovitě bradou, „chci vidět výraz toho sexuálního maniaka, až mě uvidí."

„Ten sexuální maniak, jak ty říkáš, bude tvým manželem!" zvýšila káravě hlas chůva, „a radila bych ti, abys konečně dostala rozum. Kam tě tvá vzdorovitost a tvá zatvrzelost dovedla?!"

„Až do postele největšího sukničkáře široko daleko? To máš na mysli, Greto?"

„Tak jsem to nemyslela, Aiden! A ty to moc dobře víš!" Ale zatvrzelé pohození hlavou její svěřenkyně bylo jí odpovědí.

Nedokázala jí opět vymluvit další z jejích zatvrzelých kousků. Svou krásu skryla pod outfitem staré panny. Své dlouhé vlasy ulízla a svázala do nevzhledného drdolu. Na nos si nasadila dioptrické brýle se skly, tak silnými, že pochybovala, že vůbec vidí na cestu. A oblékla se do vytahaného, naprosto asexuálního oblečení, které stávalo z haleny upnuté až ke krku a dlouhé, nevzhledné sukně. K tomu všemu si ještě nasadila jakási rovnátka, skoro černé barvy.

„Nepočítej s tím, že si to rozmyslí!" pokračovala přísně Greta, „i on je vázán povinností a přáním svého otce, jako ty. Vaším sňatkem se stvrdí přátelství mezi vašimi rody a mnoho významných mužů, tím zapomene na urážku, kterou jsi jejich rodinám uštědřila svým chováním."

„Jednou jsem se zařekla, že mě žádný muž nebude nikdy vlastnit!" pohodila Aiden hlavou, „nikdy se před žádným neskloním, Greto! A už vůbec ne, před takovým, který myslí jen svým přirozením. Ještě jsem nepotkala muže, který by mi uchvátil natolik, abych změnila svůj názor!"

„Ale alespoň ve svých výrocích, by ses mohla krotit," zkusila to Greta mírněji, „přeci jenom, jsi žena. A mnoho mužů nemá rádo, když s nimi mluvíš tak..."

„Tak jak oni se mnou?!" Skočila ji Aiden do řeči, „To je sexistické, Gerto! Muži nejsou nadřazeni ženám, a já se nikdy nestanu loutkou žádného z nich! A zrovna můj budoucí manžel, jak předpokládám, je toho pravým důkazem. Zřejmě si myslí, že jen pod jeho poklopcem, se nachází to, po čem ženy touží!"