Jared došel až do svého pokoje. Aiden sebou celou dobu mrskala na jeho zádech a slovník který používala, by ani on sám, nikdy nevypustil z úst.

 Prošel pokojem až do koupelny a tam ji beze slova, strčil do sprchového koutu. Ještě než se stačila vzpamatovat, pustil studenou vodu, a chvíli počkal. 

Aiden zalapala po dechu a vykřikla překvapením. Stále sotva stála na nohou a alkohol v její krvi udělal své. Jen co Jared vypnul vodu, sesunula se mu do náručí. 

Povzdechl si. Byla opilá na mol a usnula. Svlékl ji mokré šaty a položil ji do své postele. Zamyšleně pohladil prstem její spící tvář. Cítil se hrozně a den za dnem měl stále větší pocit, jakoby se mu jeho srdce rozpadalo na kusy. 

Nikdy se necítil zamilovaný. Nikdy nepoznal takovou bolest, jako nyní. Užíval si života plnými doušky. Užíval si sexu a všeho, co mu život nabízel, ale nikdy žádné ženě neslíbil víc, než ji mohl nabídnout. Své svědomí měl čisté. Žádná žena pro něj nikdy neplakala, protože všechny věděli, co nabízí. 

A nikdy by ho ani nenapadlo, že zrovna jeho může postihnout něco takového, co nyní. Zamiloval se. Opravdu ano, ale bohužel nešťastně.

 Ani jeho otec snad neměl tušení, jaká muka mu svým rozhodnutím učinil. Ovšem své slovo, by nikdy nevzal zpět. Gentleman v něm, by nikdy nic takového neudělal, i když věděl, že to bude on, kdo bude v jejich svazku trpět. 

Jeho budoucí žena, ho totiž odmítala. Její vzdor, její zarputilá představa o tom, že mužskému plémě nikdy nepodlehne, byla tak zarytá do její mysli a jejího podvědomí, že pochopil, že prohrál. Byla tak zatvrzelá a tak moc přesvědčena o své pravdě, že bylo pozdě na její nápravu.

 Ano, líbilo se mu, že je jiná, než ostatní. Že mu neskočila do postele, hned jak ho viděla a musel o ni bojovat. Ovšem když je boj předem prohraný, není o co bojovat. To pochopil. 

Když se ráno vedle ní probudil, ještě spala. Zapadl do sprchy, a když po té vyšel ven zcela nahý, jen co ho spatřila, udiveně vytřeštila oči. 

„Co..., co se stalo?!" Chytla se za hlavu a sklopila zrak, když její oči sklouzli k jeho přirození.

 „Vůbec nic," řekl zcela klidně a začal se oblékat, „jsi nahá, protože jsem byl nucen zchladit tě ve sprše. Nic víc. Pak jsi vlivem alkoholu odpadla, Aiden." Řekl zcela klidně a natáhl si boxerky.

 „O..., odpadla?!" Zamračila se na něj „A to ti mám věřit?! Byl jsi také nahý a pokud vím, jsi ten..."

 „Největší hřebec v okolí!?" Skočil ji do řeči, „To už jsem od tebe slyšel, Aiden!" Zamračil se, ale v podtónu jeho hlasu, byla bolest a zklamání. „Jsem nechutný!" Pokračoval, stále se oblékajíc, „Sexuální maniak a zvrhlík! Zapomněl jsem snad na něco?!" Zapnul si kalhoty a natáhl si bílou košili, na své dokonalé tělo. Oblékl si ponožky a boty a pak se na ní podíval.

 Seděla na posteli a sledovala ho pohledem, který mu potvrdil, že se nemýlil. Byl jí odporný. Viděla v něm jen to, co sama chtěla, a nikdo a nic, ji nedokázalo přesvědčit o opaku. 

„Za tři dny, máme svatbu," pokračoval, zavazujíc si kravatu, „dostojím svého slibu, Aiden. Kdyby totiž ne, byla bys navždy odepsána. Zkompromitována. Ale nemusíš mít strach," procedil skrz zuby a razantně si utáhl kravatu ke krku, „nic po tobě nechci! Budeš moje žena, ale jen na papíře. Rozhodl jsem se, Aiden! Už mě totiž nebaví, se s tebou neustále dohadovat a dokazovat ti něco, co sama nikdy nechceš pochopit! Svůj boj jsem vzdal. Nebudu se s tebou už přít, ani o tebe usilovat. Nestojím o něco, co mi sama nechceš dát. Nemám to zapotřebí, Aiden. Tak hluboko, jsem ještě neklesl!" Vzal do ruky své sako a pomalu si ho oblékl.

 Aiden zalapala po dechu. Najednou ji došla slova. Její rozmazlenost a sebestřednost, kterou vládla, a která vždy vítězila nad všemi ostatními, dostala na frak. 

„Za tři dny, se sejdeme u oltáře, Aiden," řekl o poznání klidněji, „mám hodně práce a hodně vyřizování. Nejsem totiž jen obyčejný floutek, jak si myslíš. Na mých bedrech leží budoucnost naší rodiny..., i tvojí. A pak..., nemám chuť se dívat na tvůj znechucený výraz, kdykoliv mě uvidíš. A už vůbec už nemám chuť, a ani sílu ti už dokazovat opak," zapnul si sako a obrátil se ke dveřím. Pak se ještě otočil. Dlouze se na ni podíval a zhluboka se nadechl. Takovou bolest, ještě nikdy nepocítil. 

 „Půjdeme si každý svou cestou, Aiden.  Ano, budeš paní Belleghemová, paní tohoto domu a všeho, co mi patří, ale už o tebe nebudu usilovat. Jestli chceš, najdi si milence..., najdi si někoho, kdo ti bude po chuti, když to nejsem já. Budu to respektovat a nebudu o tom vůbec mluvit. A já udělám totéž, Aiden," na chvíli se odmlčel „před vnějším světem budeme manželé, abych uchránil tvou pověst, ale nic víc, po mě už nechtěj!"