Asi čtrnáct dní po onom rozhovoru, zastavil před domem vůz, a Aiden zrovna kydala hnůj ve stáji. Byla tak zabraná do práce, a u toho si pobrukovala, že ani nepostřehla, že dva muži, kteří stáli ve dveřích, si ji se zájmem prohlížejí. Teprve když se otočila a chtěla odvézt plné kolečko, údivem vykřikla. 

„Arwelle..., Willie!" Rozeběhla se k nim, a oba s radostí objala. „Bože, jsem tak ráda, že vás vidím!" Křičela nadšeně, „Jistě máte hlad. Wayward vás pohostí. Já musím ještě vyčistit tři kotce a..."

 „Vyčistit tři kotce?" Vydechl Arwell překvapeně, „Ty? Která se štítila i špinavé vody?" Řekl to ale s takovou radostí a nadějí v hlase, až se Aiden začala smát. 

„Ano!" Řekla hrdě, „Čistím kotce. Kydám hnůj. Dojím krávy, suším seno..." Smála se na celé kolo, a po tvářích, ji tekli slzy. Pak se na chvíli odmlčela, „Už jsem jiná, Arwelle, věř mi. Věřte mi..., že ano. Ta hloupá a nafoukaná Aiden je pryč. A už se nevrátí." Dořekla tišeji a znovu je s láskou objala. Pak je vyhnala za Waywardem, aby dodělala svou práci.

Když asi po hodině vstoupila do domu, všichni k ní vzhlédli. A Arwell s Wililem, si ji změřili pohledem. Byla bos. Na sobě měla jen plátěnou sukni pod kolena a živůtek. Vlasy sepnuté do copů a její opálené tělo, dodávalo jí ještě větší krásu. 

„Přijeli jste pro mě?" Zašeptala a změřila si oba pohledem, „Smím se vrátit?" polkla a bylo vidět, že se přemáhá, aby nezačala plakat, „Slibuji, že už nikdy se ta stará Aiden nevrátí," zhluboka se nadechla a pak se s úsměvem zadívala na Waywarda, „ne, že by se mi tady nelíbilo. Vděčím ti za hodně, Waywarde, ale..." Slzám, se přeci jen neubránila. Wayward ji jen obejmul.

 „To je dobré, děvče. Věřím ti. A pak..., hodlám za čas navštívit svého starého přítele Noaha van Belleghema, tak se uvidíme." 

„Ano, přijeli jsme pro tebe, Aiden," řekl po chvíli Wiliie, „ale bojím se, že..." 

„Já vím," skočila mu Aiden do řeči, „ztratila jsem ho. Ale je to moje vina a nemůžu ho ničím vinit. Jsem ale rozhodnuta, získat ho zpět!" Oba muži přikývli, a bylo znát, že jsou s Aidiny přeměny, přinejmenším ohromeni.

 „Nebude to ale lehké," pokračoval Willie opatrně, „Jared se uzavřel do sebe. Když jsi odešla, nějaký čas trvalo, než se trochu vzpamatoval, ale Sirina Prichardová, je sakra vytrvalá. Získala si ho, a mám pocit, že tak to Jaredovy vyhovuje. Ne, že by ji kdovíjak miloval...., ale vyhovuje mu ta situace. Na svou bolavou duši našel záplatu a nemusí sex hledat jinde." Na chvíli se odmlčel, jakoby čekal na Aidinu reakci. 

Sirina Prichardová byla prohnaná a nebezpečná žena. Kudlanka nábožná. Všichni to věděli, a vlastně i Jared, proto ji kdysi poslal k ledu, ale byla to Aiden, kdo mu ji prakticky strčil do postele. 

„Já vím," špitla Aiden, „a nemám mu to za zlé. Dokonce to chápu a vím, že je to má vina. Nebrala jsem naše manželství vážně. Vzdala jsem se ho, ale byla to chyba, kterou hodlám napravit." 

„V to doufáme," řekli skorem sborově, „všichni, Aiden. I Noah. Všichni vědí, že Sirině jde jen o Jaredovy peníze. O jeho majetek a jeho moc. O jeho vliv a postavení, a pak..." Wiiliie si odkašlal, „o sakra dobrý sex, který ji Jared může nabídnout."

 Aiden zčervenala, ale nepohoršilo ji to ani trošičku. Věděla o tom, že rod Belleghem, dostal do vínku větší sexuální apetit, než bylo normální. 

„Ano!" řekla statečně a mrkla na ně, „a já mu můžu nabídnout něco..., co od Siriny nikdy nedostal a nedostane. Lásku. Miluji ho tak, až to bolí. A můžu mu nabídnout ještě něco,..., své panenství!"