„To nemyslíš vážně, otče?" Vydechl Jared, když majordomus vstoupil do dveří a oznámil příchod slečny Aiden Magnusonové, s její chůvou.

Ovšem něco takového nečekal. Byl zastáncem toho, že každá žena je krásná, a miloval všechny. Kypré i štíhlé. Drobné i vysoké, ale toto jak se mu zdálo, byl případ sám pro sebe. Žena, jestli to tak tedy mohl nazvat, co vstoupila do dveří, mu vyrazila dech. Ne, ovšem tak, jak by si přál.

„Už chápu, proč je stále starou pannou," zabrblal si pod vousy, směrem ke svému otci, „však se na ni podívej. Její asexualita, z ní jen čiší."

„Alespoň se budete dobře doplňovat. Z tebe zas tvá sexualita skoro tryská na všechny strany, synu." Neubránil se Noah skrytému úsměvu. On Aiden Magnusonovou samozřejmě znal, ale něco takového, od ní opravdu nečekal. Její výzor, vyrazil dech i jemu.

Ona byla opravdu pro svého otce hrozbou. Její tvrdohlavost a nespoutanost, způsobila mu mnohé problémy. Ostatně, stejně tak, jako nadměrná sexuální výkonnost jeho syna, jemu. Došel tak vlastně k názoru, že ty dva, jsou pro sebe jako stvoření. Jestli někdo dokáže zkrotit Aiden, tak to byl on. A vlastně to bylo i naopak.

„Ujmi se své povinnosti a přivítej svou budoucí ženu." Řekl Noah a vykročil ke dveřím. Jared ovšem zůstal stát, jako by ho opařil.

„Ale no ták, bratříčku," přitočila se k němu jeho sestra Zoe a trochu ho popíchla, „ber to s rezervou. Každá žena, je krásná, nejsou to tvá slova?" Měla ovšem co dělat, aby se nerozesmála na celé kolo. Takový vyděšený výraz, na tváři svého bratra ještě neviděla. Ona Aiden také znala, ale musela si přiznat, že by ji sama ani nepoznala.

„V tom případě beru svá slova zpět," zabrblal Jared, „tohle bude asi světlá výjimka."

„No, když se trochu přišmrncne a upraví..." Odvětila Zoe, potlačujíc smích.

„Téhle..., ani svěcená voda nepomůže." Vyprskl Jared a vykročil vpřed.

„Jared van Belleghem." Poklonil se, když se zastavil dva kroky před dívkou. Snažil se na své tváři nedat znát své znechucení, ale její výraz, mu v tom moc nepomáhal.

Stála proti němu, mírně přikrčena, jakoby trpěla jakousi křivicí a když zvedla hlavu, z pod tlustých skel, se na něj podíval pár zamračených očí. Skoro mu mráz přejel po zádech.

„Aiden Magnusenová," řekla a změřila si ho tak jakoby z něho byla znechucena, „předpokládám, že budete můj budoucí manžel."

Jared při tom slovu polkl. Z jejích úst, mu to připadalo ještě děsivější. A zvlášť, když se na něj náhle zazubila tak, že skoro uskočil, když spatřil černý strojek svírající její zuby.

„Bohužel." Zabručel, snad aniž by chtěl. Vždy byl k ženám zdvořilý, ale s ní to prostě nešlo.

„Mohla bych říci totéž, nemyslíte?!" Vyštěkla na něj, a Jared překvapeně povytáhl obočí.

„Pochybuji, že zrovna vy, si můžete vybírat!" Vrátil ji s úsměvem gentlemana na tváři.

„Nezdají se vám snad mé kvality?" Naklonila hlavu na stranu, a změřila si ho od hlavy až k patě, „Za to o těch vašich, jsem slyšela hotové romány!"

„Vážně?!" zatřásl Jared nevěřícně hlavou a založil si ruce na prsou, „alespoň nekupujete zajíce v pytli, a recenze máte s první ruky, slečno. Nebo byste raději..., vzhledem ke svému výzoru..." pohodil hlavou k její garderobě, „kdybych vás oslovoval panno Aiden? Třeba byste si na to alespoň zvykla."

„Proč bych to proboha dělala?!" strojeně se usmála tak, až Jaredovy vyvstali chlupy na celém těle, „však si beru největšího hřebce široko daleko. Předpokládám, že své pověsti tudíž dostojíte."

Jared zalapal po dechu. Nevěděl, jestli se má smát, nebo snad začít raději brečet. Její sebevědomí a neskutečná drzost, vzhledem k tomu, jak vypadá, zdála se mu až neuvěřitelná.

„Chcete mi snad naznačit, že byste to ráda zjistila předem?" Vztáhl ruce, jakoby se vzdával a pak je znovu založil na prsou, „Obávám se, že ani nejvýkonnější hřebec nebude mít ve vaší přítomnosti žádnou šanci, slečno." Vrátil ji škodolibě.

„To jako že se vám nepostaví?!" Řekla zcela klidně a založila si ruce na prsou též, „To by ovšem bylo klamání spotřebitele. A já vzhledem k vaší pověsti očekávám jisté kvality, pane Bellegheme!" Vyštěkla a odkráčela od užaslého Jareda, jakoby se nechumelilo.

Ten zůstal stát pomalu s otevřenou pusou. Teprve hurónský smích jeho bratra a sestry, vytrhl ho z jeho myšlenek.

„No..., tak to ti opravdu nezávidím, brácho!" Vyprskl Willie a poplácal ho po zádech, „Takový materiál, se hned tak nevidí!"