Když za pár dní Aiden v doprovodu Arwella a Wiilieho vstupovala do domu, tlouklo ji srdce jako o závod. Věděla, že na ni všichni čekají. A věděla, že tam bude i Sirina Prichardová.

 Od Willieho také věděla, že ještě nedokázala Jareda přesvědčit k tomu, aby mohla v jejich domě žít. Mohla ho navštěvovat, ale nikdy zůstat na noc. Ke své potřebě sexu s ní, ji vždy on navštěvoval v jejím domě, nebo někde ve městě. A to Sirina samozřejmě nenesla dost dobře. 

Ale Jared byl neoblomný. Jeho smysl pro povinnost a rodinnou čest, stále převládal. Sirina z něj tedy tahala peníze, jak mohla, ale seč mohla se snažila o to, aby ho přesvědčila, aby se rozvedl a pojmul za ženu jí. 

Když Aiden vstupovala do obývacího pokoje, kde na ni všichni čekali, tlouklo ji srdce jako o závod. Ještě než otevřela dveře, uhladila si svůj oděv. Byla tak, jak chodila na farmě. Její staré šaty a boty dávno vyhodila, tak ji nic jiného nezbývalo, i když jí to vlastně bylo jedno. 

Šat byl čistý, a neměla se přeci za co stydět. Byla bos, jak byla zvyklá. Své dlouhé vlasy měla upleteny do dlouhých copů. Sukni těsně pod kolena a živůtek na šněrovačku pod prsy projmutý  spadal po jejích ramenou, která skoro odhaloval a zdůrazňoval tak její opálení. Když pomalu vstoupila dovnitř, rozhostilo se hrobové ticho.

 „Dobrý večer," zašeptala a nervózně popošlápla. Cítila pohledy všech přítomných, a hlavně ten Jaredův, „já..., děkuji za to..., že jsem se mohla vrátit." Vydechla a v ten moment ji Greta obejmula ve svém náručí.

 „Bože děvče," začala plakat, „jsem tak ráda." Aiden se neubránila slzám. Objala Karlu a Jaredovu matku a vrhla se do Zoiny náruče. 

„Ty..., ty..., vypadáš jinak," smála se Zoe, když si ji nevěřícně prohlížela, „jsi tak opálená a krásná..."

 „To práce venku. Sušila jsem seno, sekala trávu..." Vydechla Aiden a v zádech stále cítila Jaredův pohled. Když se vymanila ze Zoina náručí, předstoupila před Noaha. 

„Noahu..., já..., děkuji, vám," zašeptala, „za všechno. Nebýt vás, asi bych nikdy neprohlédla." Polkla slzu a vrhla se i jemu do náruče. Pak se s tlukoucím srdce otočila. 

Udělala pár kroků k muži, který stál vedle krbu a stále na ní hleděl, se zvláštním výrazem ve tváři. Byl přesně takový, jak si ho pamatovala. Dokonalý.

 „Jarede, já..." zašeptala, ale hlas se jí třásl, „děkuji, že jsi mě znovu přijmul do svého domu. Slibuji, že toho nebudeš litovat, já..." zhluboka se nadechla, protože se jí zdálo, že ji to vůbec neulehčoval, „omlouvám se za všechno. Ta stará Aiden umřela, to ti můžu slíbit. Nebudu ti na obtíž...., slibuji." Poslední slova už jen zašeptala. 

„To by bylo nasnadě," usmála se slizce Sirina a přitočila se k Jaredovy. Provokativně se k němu přitulila, „ale podívej se na sebe," pohrdavě si odfrkla, „dáma se takto přeci neobléká. Docela bych předpokládala, že se budeš snažit vzbudit dojem, ale takhle?!" Znechuceně pohodila rukou k jejímu oděvu. 

„Vyprosila bych si tykání, slečno Sirino," usmála se Aiden, „také vám netykám. A pak..., pohoršuje vás snad moje garderoba?!" Zatvářila se zděšeně, „Kdybych to věděla, oblékla bych se důstojněji. Ale věřte, že se cítím zcela pohodlně." 

„Pohodlně? Phe!" Vyprskla Sirina pohoršeně, „Dáma, se takto prostě neobléká."

 „Nejsem dáma," nasadila Aiden svůj nejmilejší úsměv, „a nechci být. Jestli by to totiž znamenalo, se podobat vám..., tak není o co stát!" Sirina skoro nabobtnala zlostí. Podívala se na Jareda, jakoby u něj hledala zastání, ten ale nehnul ani brvou. A snad se i dobře bavil. Po hodně dlouhé době. 

„A pak," pokračovala klidně Aiden, „chodila jsem takto, slečno Sirino, oblékaná celou dobu. Je to pohodlné, vzdušné a praktické. Vzhledem k tomu, že jsem sušila seno, kydala hnůj..." 

„Kydala hnůj?!" Skoro zděšeně vykřikla Sirina a znechuceně si ji přeměřila pohledem, „To nemyslíte vážně!"

 „Ale ano, myslím," udělala Aiden pukrle, „dokonce jsem dojila krávy. Pila mléko rovnou z vemene..." najednou to vypadalo, že se Sirina bude každou chvíli poroučet zděšením k zemi, „spala jsem na seníku a koupala se nahá v jezeře, „pokračovala Aiden, „dokonce si představte, že jsem rodila tele a vyvážela žumpu," Sirina jen zalapala po dechu, „také jsem jezdila na koni, a zcela nahá, drahá slečno Sirino." Hrdě vystrčila bradu vpřed, a tehdy se setkala s Jaredovým pohledem. Dokonce se zdálo, že je jeho pohled pobavený. 

„Tvůj pokoj je připraven." Řekl jen a Sirina zbystřila. Bylo vidět, že se jí situace moc nezamlouvá.

 „Její pokoj?" Neubránila se žárlivosti, „Ve tvém křídle? To přeci, Jarede..."

 „Samozřejmě," řekl klidně, leč pevným a zvonivým hlasem, „je to stále paní Belleghemová, Sirino. To, že s tebou spím, ještě neznamená, že ohrozím pověst své rodiny." Sirina zalapala po dechu, ale neodvážila se už odporovat. Nicméně Aiden poznala, že ještě neřekla poslední slovo.

 „Děkuji, Jarede." Zašeptala Aiden a zvedla k němu zrak. Jejich pohledy pak několik dlouhých sekund se do sebe zaklesli, dokud Jared nekývl hlavou a neodkráčel pryč. I navzdory překvapené a znechucené Sirině.