„Nebylo už toho dost, Aiden?!" Zamračila se Greta na svou svěřenkyni, „Znovu se dostaneš svou zatvrzelostí do maléru!" Rozčílila se Gerta, když Aiden konečně našla v prostorné knihovně zdejšího panství.

 Uběhl již skoro měsíc a Aiden zatvrzele hrála svou roli staré panny. Dokonce se zdálo, že stále přitvrzovala ve svých podivných módních kreacích. Byla k Jaredovy stále více a více nepříjemnější. A jejich vzájemné konfrontace pak přerůstali v úsměvné výstupy a k zlosti a ještě větší zatvrzelosti obou dvou. 

A to se Jared snažil, seč mohl. Nikdo mu to nemohl popřít, ani jeho otec. Ano, byl svůj. Byl to prostě on, i ve svých výrocích, ale všichni věděli, že chyba je tentokrát na její straně. 

Na otcovo přání, bral Jared Aiden na vyjížďky. Ukázal ji celé panství a dokonce ji vzal i do města na večeři, ačkoliv Aiden opět nezklamala. Už když vstoupila do dveří, vzbudila poprask a posměšný zájem osazenstva. Ale Jared se choval jakoby to ani nevnímal. Naopak. Zastal se jí, když ji jeden z místních opilců nařkl ošklivou čarodějnicí. Chytil muže pod krkem a důrazně ho upozornil, že právě urazil jeho budoucí ženu. Musel se jí pak omluvit a odtáhnout se staženým ocasem. 

To Aiden ohromilo. Něco takového, od někoho jako on, vůbec nečekala. Ale místo aby změnila své chování, jakoby spíše přitvrdila. A sama, asi ani nevěděla proč. 

„Co máš na mysli, Gerto?" Řekla Aiden rádoby s nezájmem, stále se dívajíc do knihy na svém klíně.

 „Ty víš, o čem mluvím!" Způsobila jsi svému otci tolik problémů, a pokračuješ v tom dále! Máš pravdu, někteří muži jsou možná šovinističtí, ale všichni nejsou stejní! Měla by sis uvědomit, že tentokrát se pleteš! Jared se k tobě chová..." 

„Povýšeně?!" přerušila ji Aiden, „Nadřazeně?!" 

„Tak dost, Aiden! Ty víš, že to není pravda! Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá!" Ale Aiden jen pohodila vzdorovitě hlavou. 

Nikdy si nenechala do ničeho mluvit. Měla na muže svůj názor, a byla rozhodnuta, ho nezměnit. I když si musela, ač nerada přiznat, že první reakce na to, když Jareda viděla, byla překvapení. Tak charismatického muže, ještě nikdy nespatřila. Byl vysoký, svalnatý a jeho oči byli jako brána do nebe. A byl zatraceně sexy. Znovu naštvaně pohodila hlavou, když si uvědomila, na co myslí. Byl to asi první muž, který ji okouzlil, ale přičítala to vyhrocené situaci. Byl taky první, který ji v jejích slovních přestřelkách, dokázal zdárně sekundovat. Někdy dokonce s nelibostí přemýšlela, jestli nesekunduje ona jemu.

 „Za pár dní, přijede Arwel. Ten už tě snad přivede k rozumu." Zamračila se znovu chůva. Aiden  zděšeně zvedla hlavu. 

„Arwel?! Tys mu řekla..." 

„Jak se chováš?" skočila ji Greta do řeči, „samozřejmě. A nebyl z tvého chování zrovna nadšený!" Odvětila chůva. Přísně si změřila Aiden pohledem a odkráčela pryč. 

Arwel byl opravdu jediný, na koho kdy Aiden dala a komu věřila. Byl to její bratr. Její dvojče. Jeho několikaletá služba u námořnictva skončila a zrovna se vracel domů. 

A přijížděl rovnou na Belleghemovo panství.