Jared zůstal chvíli zcela konsternovaný. Po tváři mu ale přelétl úsměv. Ještě nikdy se nesetkal s takovou ženou. 

Všiml si, jak zčervenala, a poznal, že je jistě úplně první muž, kterého kdy viděla nahého, ale její reakce se mu líbila. Nechtěla prohrát za žádnou cenu. To on ale také ne.

Natáhl si kalhoty a svojí bílou košili. Se zapínáním se ani neobtěžoval. A tak jak byl, bos, vyběhl za ní. Dostihl ji až v obývacím pokoji.

 Stála u okna, ještě značně zadýchaná a dělala, jakoby se nic nedělo. Jared se vřítil do pokoje, a všichni do jednoho vzhlédli. Nikdo však nic neřekl. Opět dělali, jakoby tu nebyli. 

Ani jeden z nich, si ovšem nevšiml, že po dobu jejich nepřítomnosti, majordomus uvedl dalšího hosta, který nyní seděl u krbu mezi ostatními. Aidina bratra Arwena. Ale jelikož se neměl možnost vzpamatovat z Aidina výzoru, a několik vteřin za ní, se přiřítil Jared, s ostatními sledoval, co se bude dít. 

Jared bos, jen ve svých černých kalhotách, a s rozhalenou košilí, si klidně nalil skleničku a pak se otočil na Aiden.

 „Nechtěla byste také jednu, slečno?" Zamrkal, „Třeba byste se potřebovala trochu uklidnit?" 

„To nevím proč!" odvětila, ještě značně zadýchaně, „Moc jste mi nepředvedl, pane Bellegheme. Vůbec se necítím rozrušená. Není totiž z čeho!"

 „Ach ták!" odvětil zcela klidně Jared a naráz vypil obsah sklenky, „Já zapomněl, že potřebujete návod k použití!"

 „Návod k použití?!" Aiden i přes její snahu se tvářit nezúčastněně, přeskočil hlas, „Váš nástroj, byl pouze v pohotovostním stavu. To je jako kdybyste mě posadil do auta, že mne svezete, ale ani byste se nerozjel!" Stáli proti sobě jak dva kohouti, a evidentně jim vůbec nevadilo, nebo snad ani nevnímali, že zde nejsou sami. A osazenstvo pokoje jen kývalo hlavou z jednoho na druhého, jako při tenisovém zápase. 

„Nechtěl jsem na vás spěchat, slečno. Každý začátečník, se totiž se svým nástrojem musí nejprve dobře seznámit, aby věděl, jak s ním zacházet. A vy jste evidentně ještě nikdy neřídila." 

Aiden se zamračila a zašermovala mu prstem před očima. Nechápala, že ji dokáže tak vytočit. A on byl přitom tak klidný, jakoby se ho to snad ani netýkalo. Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. Ona, vždy přeci byla vítěz, a žádný muž, ji nikdy neknokautuje.

 „Snad jsem začátečník..." vyprskla mu do tváře, „ale nebylo co řídit!" 

„No..., to nebylo, slečno," zašklebil se na ní a zamrkal, „máte pravdu. Můj nástroj byl pouze, jak vy říkáte..., v pohotovostním režimu, ale je na jezdci, aby ho nastartoval."

 „Nastartoval?!" Vydechla, ale víc říci nedokázala. Jeho naprostý klid, ji vyváděl z míry.

 „Ano, slečno. Ale nemusíte mít obavy. Naučím vás s ním zacházet. Jen jsem chtěl, abyste viděla, že je vše, jak má být. Na správném místě, a k vaší plné spokojenosti. Reklamace, totiž nebudou později brány na zřetel. A věřte..., že tento nástroj..., vás plně uspokojí."

 Aiden zalapala po dechu, ale nehodlala se vzdát. Hodlala vytáhnout svůj nejtěžší kalibr, jen aby vyhrála.

 „Fajn, pane Bellegheme," vystrčila proti němu bojovně bradu, „v tom případě, mi laskavě sdělte také rozměry onoho nástroje, když pozdější reklamace nepřijímáte." 

Jared povytáhl obočí překvapením. Po tváři mu přelétl úsměv, ale snažil se ho skrýt. Nechtěl, aby věděla, jak výsostně se baví. Chtěl, aby si myslela, že ho dostala do úzkých.

 „Ach tak..." vydechl jakoby zaskočeně, „já se velice omlouvám, že jsem vám takovouto zásadní informaci zapomněl sdělit," vztáhl ruce, jakoby se omlouval, „ myslíte, slečno Magnusonová, že pro vás dvacet tři centimetrů, bude dostačující?" Aiden vytřeštila oči a cítila, jak začíná opět rudnout.

 „A abych nezapomněl..., myslím, že jsem se vás ptal, jak jste na tom vy?" naklonil hlavu na stranu a vykouzlil svůj nejmilejší úsměv, „řekla jste, že dáváte přednost přírodnímu vzhledu. Znamená to, že i váš nástroj je v přírodním provedení?"