Nathanael stál u okna své pracovny a díval se ven. Už několik dní totiž přemýšlel o něčem, co by mu ještě před čtrnácti dny, kdy si dovedl domů svou novou otrokyni, nepřišlo na mysl. To něco v jeho hlavě klíčilo, ale nakonec se rozhodl.  

 Od chvíle, kdy svou otrokyni uviděl, ji nedokázal vymazat z hlavy. Vyrazila mu dech svou krásou a chtěl ji. A to tak moc, jako ještě žádnou ženu, za svůj život. A i když ona ho evidentně nenáviděla, toužila po něm. A to se mu také líbilo. Vzrušovalo ho to. A on zatoužil po tom, si ji nechat. Vlastnit ji a zcela si ji podrobit. 

A myšlenka, která mu jednou v noci přišla na mysl, vzklíčila. Dle něho to bylo i docela přijatelné řešení, vzhledem k tomu, kým byl. Byl capo mafie Costra Onore a potřeboval dědice. Ženu ne, ale kdyby byla jako ona, a on po ní tak toužil jako po ní, bylo by to pro něj vlastně východisko. Pro něj přijatelní řešení, a pro ni vlastně také. Ať tak jako tak, stejně mu patří. Však ho nemusí milovat. Bude mu patřit oficiálně a porodí mu dědice.

 Když zaslechl zaklepání na dveře, pevně semkl rty. Ač nikdy svá rozhodnutí s nikým nesdílel, toto bylo něco jiného. Hodlal ho oznámit třem lidem, kteří mu byli nejblíže. 

Do pokoje vstoupila Ester, a za ní jeho pravá ruka a jeho jediný přítel, David. Moc dobře věděl, že on a Ester prožívají bouřlivý románek, ale nevadilo mu to. Davidovi, jako jedinému, bezpodmínečně věřil. Ne ovšem tak dalšímu muži, který vstoupil po nich. Jeho bratranec Greg. Greg byl slizký a vypočítavý a musel si na něj dávat dobrý pozor. Byl ale chytrý a nikdy zatím ovšem nenastala situace, aby se ho mohl zbavit. Což by pro něj samozřejmě nebyl žádný problém, ale i on, se musel řídit zákony mafie. 

Beze slova se všichni tři usadili za dlouhý stůl a čekali. Nathanael ještě nějakou dobu beze slova stál zády k nim, dívajíc se z okna. Pak se otočil a změřil si všechny svým pohledem. 

„Rozhodl jsem se, že se ožením." Řekl, a bylo jisté, že nic více překvapujícího, říci nemohl. Všichni tři zůstali s otevřenou pusou.

 „To nemyslíš vážně. Ty?! A kdo je ta šťastná?" vzpamatoval se Greg jako první, „Myslel jsem, že ženu nechceš. Máš své otrokyně a..." 

 „Zcela vážně. A co potřebuji, nebo nepotřebuji, není kurva tvoje starost!" Hodil na něj varovný pohled. Moc dobře věděl, že Gregovy jde jen o jeho vlastní zájmy.

 „No..., já myslím, že to je docela dobrá zpráva. Jestli to tak cítíš, kamaráde," zašklebil se David, „Smím hádat? Že by ta kráska, kterou jsi koupil na posledním trhu s otrokyněmi?"

 „Přesně ta." Přikývl Nathanael a pohodlně se usadil do svého křesla v čele stolu.

 „No vzhledem k tomu, kolik tě stála peněz, se ani nedivím, že si ji chceš pojistit," zabručel Greg, „Tolik prachů dát za obyčejnou děvku?! Musel ses pomátnout!"

 „Do toho ovšem tobě nic není!" štěkl po něm Nathanael, „kolik mě stojí mé děvky, není tvoje starost!" 

„Jo, jo," vztáhl ruce v obranném gestu, „já jen..., že tolik jsi nikdy za žádnou nedal. Musela tě uhranout. A teď si ji chceš dokonce vzít?! Víš jistě, co děláš?"

 „Já jsem ráda," vložila se do rozhovoru Ester dříve, než se její bratr znovu na Grega obořil, „Violet se mi líbí. Jen se bojím, Nathanaely, jestli s tím bude smířena. Mám pocit, že tě nenávidí."

 „Nic jiného jí nezbyde. Nechci po ní, aby mě milovala, ale aby mi dala dědice. Přinutím ji, ať se jí to líbí, nebo ne."

 „Každopádně," pokračoval klidně David, „je pravda, že potřebuješ syna. A jestli ze své otrokyně učiníš svou ženu, je tvoje věc. Nikoho jiného!" Významně se podíval na Grega.