„Sir Matyas Garret- Williams. Boss mafie Cosa Onore. Nejvlivnější muž ve státech. Pochybuji, že se najde někdo, kdo by se ti chtěl znelíbit. Kdo by se ti postavil. Kdo by se nebál tvého vlivu a moci. Kdo by ti chtěl odporovat, a ty si nevíš rady, s jednou potrhlou holkou?" Lionel se rozesmál na celé kolo. Nalil dvě skleničky, a jednu podal bratrovi. 

„Ale no dobře," vztáhl ruce v omluvném gestu a usadil se pohodlně do křesla, „nejsem zrovna nadšený z toho, že ses zamiloval, zrovna do ní, ale můžeš se na mě spolehnout." 

„Na mě také," ozval se ode dveří dívčí hlas, „alespoň tu bude nějaká zábava. Jsem unuděná k mrti." Usmála se Sarah na svého bratra.

 Matyas byl nejstarší z nich. Lionel o rok mladší, a jí, coby dvacetiletého benjamínka, si oba bratři, chránily a rozmazlovali, jako oko v hlavě. 

 Pocházeli ze starého, aristokratického rodu, a jejich obrovské sídlo, s nekonečnou zahradou, obehnaném vysokou zdí, byl odkaz jejich předků, na které byli právem hrdi. Titulu sir, však Matyas nerad využíval. 

Byli vychováni přísně, v duchu šlechtických konvencí a zákonů, a to tudíž předurčilo, i jejich chování a vystupování.

 Dobré vystupování, soudržnost rodiny, úcta k ženám, disciplína, to vše, byla jejich přirozenost.

 Pracovitost, čest, věrnost a přirozená autorita, pak přispěli k tomu, že se z Matyase stal nejobávanější a nejvlivnější boss mafie. 

Vždy, ovšem tento klan, vedl v duchu přísné monarchie. Byl jen jeden, pán, a to byl on. 

Naprostá soudržnost a čest, byla mu vštípena již v dětství, a nikdo neměl pochyb o tom, že právě on, je ten jediný, který dokáže, mafii Cosa Onore, i přes její předurčující pověst, vést k úspěchu a cti. 

„Tak jsem ti něco zjistil o tom jejím příteli, Matyasi," řekl Lionel zamyšleně, „Silvan Robson. Něco mi to stále říkalo, tak jsem pátral..."udělal dramatickou pomlku a zadíval se na bratra. 

„Silvan Robsoněv, to je jeho pravé jméno. Syn Fiodora Robsoněva, mafiána, ne zrovna valnou pověstí. A teď se podrž..., Vivien, byla přítelkyní, jeho bratra Johana. Který je mimochodem, což víš, stíhán za několik vražd a únosů, mladých dívek. Jeho otec, ovšem jako vždy, zametl všechno pěkně pod koberec." 

Matyasovy oči, zapláli hněvem. Postavil se, a zadíval se z okna. 

„Říkalo se tehdy, že Silvana jeho otec vydědil, pro jeho orientaci, a dívka, která chodila s jeho bratrem, zmizela s ním. Zachránil ji zřejmě, před jistým osudem, počítám. Stalo se to nějak v té době, když přerušila školu." 

„Neviděl jsem mu do tváře, kruci," vyprskl vztekle Matyas, „jestli mne poznal, jistě bude chtít s Vivien zmizet."

 „S tím počítám," pronesl klidně Lionel, „každý pozná bosse, mafie Cosa Onore. Už jsem to zařídil." 

Matyas si zničeně povzdechl. Bude to ještě těžší, než si myslel. Dovedl si představit, co musela prožít. Srdce se mu rozbušilo, jen při té představě. 

Vypadala opravdu vyděšeně, když měla o svého přítele strach. Zřejmě pro ni hodně znamená. A už jen to, mu stačilo k tomu, aby věděl, že musí poskytnout ochranu i jemu. Doufal jen, že se Silvanem, bude lepší pořízení, než s ní. 

„Fajn," pronesl po chvíli, „zřejmě máš pravdu, Sarah. Zábava, tu jistě bude. Protože jsem se rozhodl, že se nastěhuje sem. Třebas ji přinutím, ale bude to tak."

 „A Silvan?" povytáhl obočí Lionel. 

„Uvidíme. Promluvím s ním, a po té..." pokrčil rameny. 

Lionel se zasmál, a mrkl na bratra. „Ještě že je teplej, jinak bych tomu moc nevěřil," vyprskl smíchy, „ale tady, bych měl naději snad já." 

Jeho smích, byl asi nakažlivý, protože i Matyasova tvář, se roztáhla v úsměvu. 

Ano, Lionel byl jiného ražení, bylo to známo všem, co ho milovali, ale nikoho, to nepobuřovalo. Naopak. 

Lionel byl živel, který svého bratra, vždy dokázal podržet a rozesmát. Jeden pro druhého, by dýchal. A tak ani jeho orientace, nebyla překážkou tomu, aby se nad tím jakkoliv pozastavoval.