Vivian se vystrašeně podívala z okna auta, když se velká, železná brána, začala sama otvírat. 

Už konečně věděla, kdo onen tajemný muž byl. Když přišla domů, Silvan již na ni čekal sbalen, a hned vyrazili na cestu. 

Boss mafie Cosa Onore. Nemohla tomu uvěřit. Další, zvrhlý mafián. Byla o tom přesvědčena, však jinak by si nezaplatil štětku, a pak místo toho, aby ji ojel, ji vezme do nejluxusnější restaurace vůbec.

 To jednání, se jí zdálo podezřelé. Určitě, měl něco za lubem. A když je pak na jejich útěku, zastihli jeho bodyguárdi, a nekompromisně je nacpali do auta, byla si již jistá. 

Silvan seděl klidně vedle ní, ale poznala, i na jeho obličeji, že měl obavy. Však říkal, že Mytyas je muž, před kterým, i jeho otec, se třese strachy.

 Jeho osobu, sice neprovázela žádná nekalá pověst, ale stačilo, aby někdo vyslovil jeho jméno, a každý se třásl strachy.

 Brána se zavřela, a auta projížděla prašnou cestou mezi stromy a zahradou, až k velkolepému obydlí. Úplně se jí zatajil dech. Však to vypadalo, jako nějaký starobylý zámek. 

Muži je vytáhli z auta, odvedli dovnitř. Již to, co viděla, než došli do velké místnosti, která předpokládala, že bude jakási zvětšená náhrada obývacího pokoje, jí bralo dech.

 V místnosti spatřila krásnou dívku a muže, dosti podobného, Matyasovy. Vyděšeně se rozhlédla kolem a bezděčně vzala Silvana za ruku.

 Pak ho spatřila. Jeho pronikavě modré oči, si jí měřili pohledem. Musela sama sobě přiznat, že hezčího muže, ještě neviděla. 

Jeho urostlá postava, pod dokonalým oblekem, a s dokonalou tváří, byla jistě jako magnet, pro každou ženu. 

„Co zas ode mne chceš, sakra?!" vyštěkla jeho směrem. 

Vypadalo to, že ho to vůbec nerozhodilo. V jeho kamenné tváři, nedokázala vyčíst, co si myslí. Neřekl nic, jen se na ni stále díval, a Vivien znejistěla. 

Rozhlédla se kolem, a když spatřila dokonale upravenou a oblečenou dívku, nervózně si uhladila svůj ošuntělý šat.

 I její vlasy, byli upravené tak, že ani vlásek, neměl šanci vzdorovat. Za to ty její, poletovali okolo její tváře, a dělali si, co chtěli. 

„Jistě již víš, kdo jsem?" řekl konečně, a naklonil hlavu na stranu. 

„No jasně, Matyas Garret-Williams, boss mafie Cosa Onore," zamračila se, „další zvrhlý mafián. Co po mě chceš? Zapomněl sis vybrat, co sis zaplatil? Jestli je to tak, tak mě kruci ošukej, a můžeme jít každý, svou cestou!" 

Matyasovy oči zajiskřily zlostí. Lionel i Sarah, měli co dělat, aby se nerozesmáli naplno. Snažily se oba, už kvůli Matyasovy, za každou cenu, udržet vážnou tvář.

 Matyas se konečně hnul, směrem k ní. Vivien automaticky udělala krok vzad. 

Jeho přirozená autorita, a rozzuřený výraz, nenechal ji na pochybách, že s ním není radno, si zahrávat.

 „Už jednou, jsem ti řekl, že tvůj slovník, zrovna neodpovídá, mému vkusu." cedil skrz zuby, zatímco, se k ní stále blížil. 

Přistoupil až k ní a Vivien zjistila, že již nemá kam couvnout. Přilepila se pod jeho pohledem, ke zdi. 

„A ano, jsem boos mafie Cosa Onore, tak si dej kruci pozor na jazyk. Až budu mít chuť, si tě vzít, tak to udělám, to si piš!" byl již tak blízko ní, že si dýchali do tváře.

 Matyas přímo zuřil. Tahle prostořeká, a nesnesitelná dívka, ho rozpálila skoro do běla. 

„Je mi úplně fuk, co mi říkáš," bojovně vystrčila bradu proti němu, „prošvihl jsi svou šanci. Nepodaří, se ti mě ošukat, ani kdybys mě na kolenou prosil. Nebudu pískat, jak ty chceš. Na to zapomeň!" vyprskla mu do tváře. To ale neměla dělat. 

Jenou rukou, stiskl ji jemně pod krkem tak, aby se nemohla hnout, a přitlačil ji ke zdi.

 „Jsi v mém domě, Vivien," řekl pomalu, s důrazem na každé slovo, které vyslovil, „můj dům. Má pravidla. Budeš poslouchat, ať se ti to líbí, nebo ne. Budeš dodržovat všechno, co ti přikážu. Mé, zákony. Protože, pokud víš, tak zákon, jsem já. Dokážu být velmi přesvědčivý, tomu věř!"