Když přišel Ethan s Jennifer k večeři, všichni již seděli u stolu. 

Postranní pohledy jeho matky, Zoji, a i několika mužů, usvědčili ho v tom, že to byla velmi nestandartní situace. 

Jennifer v Zojině oblečení, a ani jeden z nich, nevypadal, zrovna ve formě.

 Ethan se mračil do talíře, a co chvíli, po straně vzhlédl k Jennifer. Každému muselo být jasné, co se událo. 

Nedokázal si pomoci, ale srdce se mu znovu rozbušilo, když viděl, jak nevinně a zranitelně vypadá, po jejich milování. 

Měla rozcuchané vlasy, i když si je evidentně snažila upravit. Několik málo stébel trávy ve vlasech. Její rty byli nateklé a rudé, od jeho vášnivého polibku. A její tvář, červená, od jeho jednodenního strniště na tváři. 

Vlastně ani nevnímal co jí. Zíral do talíře, a když se Peter naklonil k Jennifer, měl chuť ho vzít pod krkem. 

„Tak co, Jennifer? Vyrazíš si se mnou dnes do města?" zavrkal Peter. On snad jako jediný, si nevšiml napětí, mezi Ethanem a Jennifer.

„No..., já..., víš, jsem unavená a..." 

„Ale Jennifer. No ták. Odvážeš se, uvidíš. Bude se ti to líbit" nedal se odbýt. 

Ethan pevně semkl rty. Ve tváři mu zacukalo. Jeho výraz, usvědčil však Zoju v tom, že žárlí. A to tak, že i on, pomalu přestával ovládat své emoce. Jeho tvář, byla jak zrcadlo, jeho duše. 

Bylo jí jasné, co se mezi nimi odehrálo. Jeden pohled na Jennifer, a nikdo nemohl pochybovat. Však ani její bratr, nebyl zrovna ve formě.

Ale také jí bylo jasné, že víc, od něj nedostala. Tak moc se stále bránil otevřít své srdce. 

Trochu žárlivosti, by mu neuškodilo, prolétlo ji hlavou. 

„Jen běž, Jennifer. Ve městě ten bar, je opravdu dobrý. Uvolníš se. Myslím, že to nikomu nebude vadit, že?" Usmála se Zoja, a po očku koukla na Ethana. 

Peter zuřivě přikývl hlavou. Jennifer zaváhala, a Ethan sevřel vidličku tak pevně, až mu klouby na rukou zbělali.

 Představa, že pár hodin po jejich milování, se půjde bavit s jiným mužem, ho rozpalovala do běla. Vůbec jakákoliv představa toho, že se jí nějaký muž dotkne. Zhluboka se nadechl.

 „Já..., nemůžu..., já..." vykoktala Jennifer a podívala se na Ethana. 

Ten však neřekl nic. Jennifer měla dojem, že se tváří, jakoby se ho to snad ani netýkalo. 

„Tak fajn!" pronesla, spíše směrem k Ethanovi, než Peterovi, „půjdeme se bavit, Petere. Ráda, s tebou půjdu. Však nemám jiný plán na večer. Třeba se mi při tanci, v tvém náručí, trochu rozproudí krev." 

Ethan se zhluboka nadechl. Měl pocit, že se mu snad i krev, začíná vařit v žilách. Zabodl své pronikavě zelené oči do Jennifer.

„Tak se dobře bav." Procedil skrz zuby a odtáhl se od stolu. Pak vyběhl s terasy a zmizel ve stáji.

 Měl takový vztek, že zlostí praštil pěstí do zdi. Nejraději by Peterovi ukázal, kde je jeho místo. Vztekle přecházel místností sem a tam. 

„A ty to tak necháš?" ozval se hlas jeho sestry. Stála opřena o vrata a měřila si ho pohledem. 

„A co myslíš, sestřičko?" vyprskl, jejím směrem, „není to snad tvoje práce?" 

„Ano. Tak trochu. Ale bylo na tobě, to rozhodnout. Myslíš, že jsem si nevšimla, co se mezi vámi stalo? I slepý, si musel všimnout z Jenniferina vízoru, jak vášniví, byl její milenec. A když ji ten milenec, nechá jít...." Zamračila se na něj. 

Připadal jí najednou tak bezradný. Bezbranný. Ztracený. Bylo jí ho tak líto. Jak ale pomoci někomu, kdo o to nestojí? Hodit ho do vody, a naučit ho plavat.