Ethan si dal dlouhou, studenou sprchu. Doufal, že si tak alespoň trochu, vyčistí hlavu. To se ale nestalo. 

Chvíli pochodoval po pokoji, a pak se vrhl ke skříni. Natáhl si tričko a kalhoty a vyrazil ze dveří.

 „No, to ti to trvalo," oddechla si Zoja, když se přiřítil dolů, a vyběhl k autu, „jedu s tebou."

 Ani neprotestoval. Hodil na ní jen velmi znechucený pohled. 

Zastavili před jediným barem, ve městě. Už když vstoupili dovnitř, bylo jim jasné, která bije.

 Jennifer, ve značně pohrouženém stavu, se vlnila na parketu, se skleničkou v ruce.

 A Peter, ji evidentně dosti podporoval, v jejím snažení, se opít. Kdykoliv měla prázdno, hned ji s radostí dolil.

 Ethanovi se zatmělo před očima. Pohled, který se mu naskytl, rozproudil mu krev v žilách. Byla krásna. A tak zranitelná. Bez otálení vstoupil mezi ně. 

„Myslím, že už by to stačilo!" vyprskl, a vytrhl Peterovi lahev z ruky, „zmiz, Petere! Jestli chceš u nás ještě pracovat, tak ti radím, se Jennifer obloukem vyhnout!"

 Peter jen zalapal po dechu. Pamatoval si ještě rozhovor, který s ním vedl, aby dal od Zoji, ruce pryč.

 „Dobrá, dobrá," zvedl ruce, jakoby se vzdával, „nevěděl jsem, že ty, a Jennifer?" Překvapeně se podíval z jednoho na druhého a vycouval z parketu.

 Ethan se otočil směrem k Jennifer. Ušklíbla se, a provokujíc, do sebe kopla obsah skleničky. 

„Co tu chceš, Ethane?" zamračila se na něj a couvla, když se hnul jejím směrem, „nech mě být!" vykřikla, když ji popadl do náručí. 

Byla tak opilá, že nedokázala ani odporovat. Vynesl ji ven, a postavil na zem. Ihned zavrávorala.

 „Vůbec si mě nevšímej! Docela dobře se bavím!" škytla a podlomili se jí kolena. Chytla se kapoty auta a snažila se vyrovnat rovnováhu. 

„Nesnáším tě!" znovu škytla a zašermovala mu rukama před obličejem, „nenávidím tě!" 

Zvedl se jí žaludek. Předklonila se a zatmělo se jí před očima. Chtělo se jí zvracet.

 „Ne! Nech mě. Nedívej se na mě!" zaprotestovala, když se jí obsah žaludku, vyvrátil na zem.

 Ethan chytl její vlasy a jemně jí přidržel, aby neupadla. Po té, jí podal kapesník a povzdechl si.

 „Tak mám dojem, že toho bylo dost, Jennifer. Jedeme domů." 

Jennifer znovu zaprotestovala, jenže její nedostatečná rovnováha, jí podlomila nohy.

Chytil ji v pádu a vyhoupl si ji do náručí. 

„Nech mě být, Ethane." Zavrtěla se v jeho náručí.

 „To nemůžu," zašeptal. Nasoukal ji do auta a posadil na zadní sedadlo, vedle Zoji, „hlídej ji, ať nevyvede, nějakou hloupost," zamumlal, „dnes bude spát pro jistotu u mne."

 Zoja jen přikývla. Její stav, opravdu vyžadoval dohled střízlivé osoby. 

„Spát s tebou?" škytla Jennifer, „ani mne nenapadne. Už nikdy, s tebou nebudu spát!" zamračila se, ale to se již Ethan řítil rychlostí, vpřed. 

Když zastavil před domem, otevřel jí dveře. Její stav, nedovolil ji, ani důstojně vystoupit. Znovu ji vzal tedy do náručí a vykročil k domu.

 „Nech mě, Ethane! Vážně s tebou nebudu spát," mračila se, „nemysli si, že když jsme se milovali..." znovu škytla a chytla se za hlavu, „že když tě miluji, tak..." zaházela sebou, a vzápětí, nevěděla o světě.