Nakonec nedalo Zoje moc práce, Ethana přesvědčit o tom, že by se měl pro Jennifer rozjet. Vlastně měla pocit, že by to dříve, nebo později, stejně udělal.

 Trvala ovšem na tom, že pojede s ním. Byly skoro dvě hodiny v noci, když dorazili do města.

 A jelikož se zde nacházel jediný motel, kde by se mohla nacházet, nedalo jim moc práce, ji najít.

 Recepční jim vcelku ochotně odemkl onen pokoj, ve kterém se měla nacházet. 

Už když vstoupili, se Ethanovi něco nelíbilo. Bylo ticho. Svítila jen malá lampička, a z koupelny bylo slyšet bubnování tekoucí vody ve sprše. 

A Jennifer ležela na posteli, zcela nahá a spala. Ethan se zastavil před postelí a zaváhal. 

Bylo mu zcela jasné, kdo se nachází v koupelně, a u srdce ho píchlo z té představy, co zde asi dělali. Zaváhal.

 „Něco se mi nezdá." Zašeptala Zoja a vzala do ruky tubičku prášků, na nočním stolku. 

Ethanovi se rozbušila žíla na čele. Stál nad ní, a najednou věděl, že ji zde nemůže nechat, ať se stalo cokoliv. Byl rozhodnut ji odvézt, třeba proti její vůli. 

Sklonil se k ní, a zabalil ji do prostěradla. Tehdy teprve otevřela oči, a překvapeně zamrkala.

 „Co..., co tu děláš?" vydechla nevěřícně. 

„Přijel jsem pro tebe, Jennifer." Odvětil věcně Ethan. 

Jennifer polkla, a znovu položila hlavu do polštáře. Vypadalo to, jako kdyby nebyla schopná, ji udržet ve vzpřímeném stavu. Byla vláčná a omámená.

V tu chvíli, se otevřely dveře, a do místnosti vstoupil Greg Belord, jen s osuškou, okolo pasu. Překvapeně zalapal po dechu. 

„Co tu do prdele, děláš, Etane Daltone!" vyprskl, a zatěkal očima po místnosti. 

„Přišel jsem si pro Jennifer. Odvezu ji odtud, a věř..., že ani ty, ani nikdo jiný, mě v tom nedokáže zabránit."

 Greg Belord, se mírně přikrčil. Bylo znát, že z něj má přeci jen respekt. 

„Nepojede s tebou," zkusil to, „je tu ze své vůle." 

„O tom bych dost pochyboval." Pronesl Ethan, a mrštil po něm tubičku prášků. 

„Zrovna jsme si to spolu sakra užily, Daltone. Šukali jsme spolu, to ti nevadí?! Bušil jsem tu do ní sakra celou noc!"

 Ethanovi se zatmělo před očima. Jediným rychlím pohybem, ho chytil pod krkem, a zvedl do vzduchu, jakoby byl pírko. 

„Dost pochybuji o tom," cedil skrz zuby Ethan, zatímco ho držel pod krkem, „že by u někoho tak bezpáteřního, a bezcharakterního, jako jsi ty Belorde, se nacházelo na těle něco, jako je erekce, po které by zrovna Jennifer toužila!" vyprskl mu do obličeje, „zvláště potom, co zažila tu mojí!"

 Opovržlivě se mu podíval do tváře, a pak ho odhodil, na druhý konec místnosti.

 Pak se sehnul k Jennifer a vzal ji do náručí. Nebránila se. Omotala mu ruce kolem krku a položila si hlavu, na jeho rameno. Vypadalo to, že je zcela mimo smysli. Jako omámená.

 „Modli se, Belorde, aby my dva, jsme se už nesetkali," řekl Ethan, když se zastavil ještě mezi dveřmi, a změřil si pohledem na zemi krčícího se muže, „ řekl jsem ti to již jednou, když jsme se setkali v Afghánistánu. A nyní, to je moje poslední varování. Ty víš, co dokáži, a čeho jsem schopen."