Lilith Roosová se podívala na hodinky na své ruce. Meškala již čtyři hodiny. Už ve dvě hodiny měla být na panství Walderove, ale jako vždy se opozdila.

 Bylo to snad už jejím zvykem. Ať se snažila sebevíce, ještě snad nikdy se jí nepodařilo přijít včas. A jako vždy, se samozřejmě po cestě dostala do nějakého maléru. 

Ve městečku Wald Town, se stavila na čerpací stanici, aby dotankovala do svého starého, dosti sešlého a musela si přiznat i její vinou velice oprýskaného auta. 

Jako pokaždé se zapovídala s pumpařem, a když odjížděla, narazila do nárazníku vedle stojícího luxusního automobilu. Načmárala tedy na malý papírek omluvu se svým jménem a telefonním číslem a odjela.

 Po cestě samozřejmě ale zabloudila, ač se zdálo, že něco takového, je vlastně zcela nemožné. Z městečka Wald Town, vedla totiž jediná silnice, k panství Walderove. Jenže Lilith měla zřejmě nějaký zvláštní dar, zabloudit i tam, kde to zcela jistě nejde. Panství Walderove stálo vysoko v horách. Vedla k němu jediná cesta z městečka Wald Town, klikatící se hustými lesy. 

A když Lilith Roosová, konečně dorazila do cíle, zůstala stát s otevřenou pusou. Vůbec by ji nenapadlo, že Desiré bude bydlet v něčem takovém. Když ji po skončení studií pozvala k nim do domu, něco takového nečekala. Musela opustit svou vysokoškolskou kolej, a stejně neměla kam jít, tak si řekla, proč ne. 

 Panství Walderove, byl honosný a rozlehlý hrad a patřily mu i okolní louky a lesy. V první chvíli měla skoro dojem, že se vrátila v čase. Dýchl na ni závan minulosti a totéž se projevilo, i když vstoupila dovnitř. Obrovský hrad, s nespočtem chodeb a místností, starobyle, i když luxusně vybavených.

„Už jsem o tebe měla strach, Lilith," usmála se Desiré a šťastně ji objala, „kde jsi sakra byla?"

 „Předpokládám, že jsi zabloudila?" Řekl rozesmátý Leandr a stiskl ji ruku. Kamarádku své snoubenky, znal i on jako své boty a docela si také oddychl. I on, byl totiž toho názoru, že tato chodící pohroma, by se mohla Denmonovi líbit. A jestli ho neklamala jeho intuice, byla jedna z mála, která mu nepadne k nohám, jen co ho spatří. 

„Takže Lilith Roosová?" Ozval se hlas starší, sofistikované dámy, „slyšela jsem toho o tobě tolik," řekla zamyšleně a se zájmem si ji prohlížela, „já jsem Abigail Walderove. Matka Desiré a..." Nedopověděla. 

„Tak Lilith Roosová?!" Ode dveří se ozval zvučný a naštvaný hlas. Všichni, kromě Lilith, ovšem věděli, co se stalo.

 Hodinu před příjezdem Lilith, se přiřítil domů rozzlobený Denmon. Byl rozzuřený doběla. V ruce držel bílí lístek a téměř běsnil. „Nabourala jsem vám auto, tak se omlouvám, ale nebylato má vina. Parkujte příště tak, aby se to nestalo. Lilith Roosová. Telefonníčíslo..." Četl rudý vzteky.

 Lilith se otočila na muže u dveří, a změřila si ho od hlavy až k patě. Byl tak podobný Desiré, až ji to bralo dech. 

Jeho temně černé vlasy se mu neposlušně honily okolo hlavy. A jeho bledě modré, až průzračné oči, byli ty nejkrásnější, co kdy viděla. Jeho pečlivě zastřižené strniště, dodávalo mu ještě více tajemnosti.

 Ledabyle se opíral o futra dveří a evidentně si byl dost jistý sám sebou. Lilith po něm hodila pohled typu, „zas tak moc si nefandi" a otočila se zpět, jakoby se nic nestalo. 

„No ano, zabloudila jsem," vydechla, „a ještě k tomu jsem nějakému idiotovy, co neumí parkovat, nabourala jeho Land Rover." Vůbec si nevšimla, že všichni okolo ní, mají co dělat, aby udrželi kamennou tvář.

 „Fajn," ozval se znovu ten hlas, těsně za jejími zády, „je asi na čase, abych se představil já, milá dámo." Lilith skoro nadskočila, když se objevil za ní. 

„Jsem Denmon Thulpall Walderove. A tvá přítelkyně, tě pozvala do mého domu." Procedil skrz zuby a změřil si ji skoro nepříčetným pohledem. Bylo patrné, že ho vytočila již při svém příchodu. Takhle nazlobeného, ho již dlouho neviděli.

 „A kromě toho, jsem ten idiot, co dle vás, špatně zaparkoval!"