Lucifer, nebo také Samael. Syn boha Samuela, a nejdokonalejší z andělů.

Kdysi dávno, ho jeho otec svrhl z nebe, aby ho vytrestal za jeho neposlušnost a zhýralost. Uvrhl ho do podsvětí, kde ho učinil jeho vládcem, Luciferem.

 Doufal tak, že se jeho syn napraví. Že najde znovu onu rovnováhu, kterou ztratil. Že coby vládce temnoty a zla, znovu zatouží po světlu a lásce. Tak se ale nestalo.

 Z Lucifera se stal nejmocnější z mocných. Po něm, po bohu Samuelovy, byl nejmocnější z démonů. Vládl peklu. A mnozí ho považovali za ztělesnění zla. Ve skutečnosti ale zlý nebyl. Dobrý ale také ne.

 A tak bůh Samuel nakonec rozhodl, že přistoupí k další zkoušce. Seslal na zem Berthu, Luciferovu chůvu, o které věděl, že ji jedinou, Lucifer dokáže respektovat. Vytáhl Lucifera, po dlouhých tisíciletích z pekla, a uvrhl ho na zem. 

Nemohl mu ovšem vzít to, co sám již získal. Moc a sílu vládce pekel. A tak se stal Lucifer nejmocnějším člověkem na planetě a také nejnebezpečnějším. 

Neměl žádné emoce, takže nedokázal nenávidět, ale také nemiloval. Necítil nic. A ani po dlouhá tisíciletí, se to neměnilo. Naopak. Vládl podsvětí, a i na zemi, ve své lidské podobě, byl svrchovaným vládcem.

 Pro něj, ani pro jeho otce, boha Samulela, neznamenali roky, staletí, ani tisíciletí nic. Jen zrnko prachu v toku času.

 Ale bůh Samulel, se na svého syna již tak nedokázal déle dívat. Byla jediná možnost, jak svého syna přimět něco cítit. Zapnout své emoce. Přimět ho znovu pociťovat strach, obavy, úctu, náklonnost a lásku. Přimět ho cítit cokoliv, třebas nenávist a zlobu. 

Rozhodl tedy, že se musí oženit. A jeho volba, byla jasná. Dívka tak krásná, aby nebyl proti jejímu kouzlu imunní. Dívka tak chytrá, aby ho dokázala obelstít, nebo se mu alespoň vyrovnat. A dívka tak citlivá, aby mu dokázala dát to, co potřeboval. Musela být otevřené mysli a mrštného jazyka. Prostořeká, aby se nebála mu říci, co cítí. A panna, aby ji on, coby pán podsvětí, mohl přijmout za svou ženu. 

A jedna taková, zde byla. Samuel ji sledoval již delší dobu, a byl přesvědčen, že zrovna ona, by dokázala jeho syna probudit. Elisa Dexterová. 

Byla krásná a citlivá. Zároveň ale statečná a průbojná. Nevěřila mužům, všichni pro ni byli stejní. A oni, se jí pro její divokou povahu i báli. Ač by jí každý z nich, ležel rád u nohou, raději si nechal zajít chuť. 

Byla zkrátka přesně taková, jakou potřeboval. Divoká kráska s něžným srdcem a pichlavým jazykem. Navenek divoká, uvnitř křehká jako porcelán.

 I její pověst, se zcela lišila od skutečnosti. Dle jejího vystupování a výzoru, se zdála být otřelou ženou, hodna několika milenců najednou. Ovšem skutečnost, byla zcela jiná. A na to, jak doufal sám bůh Samuel, bude chtít přijít jeho syn sám.