Elisa zůstala stát po jeho vyznání jako omámená. Jeho upřímnost, ji sice nahnala červeň do tváří, ale její srdce se rozbušilo láskou.

 Najednou měla pocit, že se nedívá na samotného pána pekel, ale na zoufalého a bezelstného muže, kterému může věřit. 

Najednou pochopila, že právě díky tomu, že je emocí prost, je absolutně bezelstný. Žádná z emocí, nemohla zatím zkazit jeho charakter. Byl jak surový a čistý diamant. Neotesaný, ve své upřímnosti, ale o to ho najednou více milovala. 

Jeho povahu nehyzdila žádná z těch špatných pohnutek. Nedokázal nenávidět, ani intrikařit. Úskoky a lsti, mu byly zcela cizí. On jednal vždy, jen dle svého svědomí a momentálního hnutí mysli. 

Ale nedokázal ani milovat. I když tomu už sama přestávala věřit. Přeci ji již několikrát dokázal, aniž by si toho byl vědom, že něco cítí. I Bertha a Samuel o tom byli přesvědčeni a věřili tomu.

 Najednou si uvědomila, že jen nedokáže pojmenovat to, co se v něm odehrává. Jako slepý, který poprvé prohlédl. Jako hluchý, který poprvé uslyšel. A jako někdo zbaven chuti, který poprvé ochutnal. 

On jen nedokázal to, co se se děje v jeho nitru, přiřadit k určitému citu. A že se v něm něco odehrávalo, tím si byla stoprocentně jistá. Již ano. Však když se na něj nyní dívala, viděla v jeho očích tolik lásky, jako nikdy za celý život. 

Opatrně k němu vztáhla ruku a dotkla se jeho tváře. Překvapeně rozšířil oči a na moment to vypadalo, že ucukne, pak ale zprudka vydechl a zahleděl se jí do očí. 

Několik dlouhých vteřin ani nedýchal a hltal ji pohledem. Pak vypustil přebytečný vzduch z plic, a když ho po tváři něžně pohladila, zaleskly se mu oči. Přísahala by na to. 

„Eliso," zašeptal, „nevím, co po mě chceš. Nerozumím ti."

„Chci tebe, Lucifere," odvětila vzápětí, tak blízko jeho tváři, „poslouchej své tělo, Lucifere. Tvé emoce mluví skrz něj, věř mi." 

Jen si odevzdaně odfrkl a zatřásl hlavou. Poznala, že se v něm pere jeho touha po ní, s jeho strachem a obavami, že sám sebe nedokáže ovládat. 

„Když jsem z tebe naposledy cítil touhu po mně, vzápětí jsi mne odmítla. Když jsem naposledy slyšel tvé myšlenky toužící po mém těle, vzápětí ses chtěla oddat Kryspovy. Jak mám nyní věřit, že říkáš pravdu? Čeho se mám chytit, abych nešlápl vedle?" 

„Žárlila jsem, Lucifere. Byla to jedna z emocí." 

„Žárlivost," vydechl a zamračil se, „myslím, že i já, jsem již tu emoci pocítil. Tak neskutečnou bolest a tíhu na hrudi, jsem ještě nikdy dříve nezažil." 

Elisa jen přikývla. Ještě jednou mu něžně přejela prstem po tváři a pak o krok podstoupila. Shodila ze sebe bílou osušku a zahleděla se mu do očí. 

„Chceš mě?" řekla, když ze sebe dostala veškerou svou odvahu, „řekni, Lucifere, co chceš dělat, když mě tak vidíš?" 

Lucifer ztěžka polkl. Chvíli to vypadalo, že přeci jen zvítězí jeho obavy ze ztráty svého sebeovládání. 

„Chci tě tak moc, až z toho šílím," řekl nakonec tiše, „a chci s tebou dělat všechno, o čem jsem snil od té doby, co jsem tě spatřil."