„Kde je Lucifer, Bertho?" Zeptala se Elisa, když vstoupila do obývacího pokoje. 

Vilma zrovna prostírala stůl k večeři a Berta stojíc u okna, se zamyšleně dívala ven.

 Bylo tomu několik hodin, co Lucifer značně naštvaný, vyběhl ven, nasedl do svého luxusního vozu a vyrazil vpřed jako zběsilí. Dělával to tak vždy, když se potřeboval uklidnit, a dnes to zřejmě potřeboval dvojnásob.

 I kdyby ji bůh Samuel neosvětlil celou situaci, stejně by pochopila, co se stalo. Však byla chůvou samotného Lucifera a něco takového, nemohlo ujít jejím smyslům.

 „Vůbec nevím, co mám dělat, Bertho," zašeptala smutně Elisa, když chůva neodpovídala a dosedla do křesla u krbu, „svedla jsem ho," vydechla skoro nevěřícně, „celou noc jsme se milovali a stejně cítím, Luciferovu odtažitost." 

„Je stejně tvrdohlavý, jako jeho otec," pronesla Berta směrem k oknu, aniž by se otočila, „ani bůh Samuel se dlouhá tisíciletí nevzdal naděje, na Luciferovo prozření. Ale věřím, že jeho volba byla správná. Bůh je vševědoucí, a jestli je přesvědčen, že ty dokážeš Lucifera obměkčit, pak tomu věřím." Elisa se nervózně ošila. Ona si na rozdíl od Berthy, tak jistá nebyla.

 „Nepodlehne ti tak snadno, Eliso. Za nic na světě si nechce přiznat, že se jeho emoce probouzí. Ale jsi chytřejší, než si sama myslíš. A jsi jeho žena. Jsi žena, po které touží a které nedokáže nic odmítnout. Měla bys toho využít. Najdi způsob. Najdi řešení, a když to nepomůže, najdi jiné," konečně se na Elisu otočila a bezradně pokrčila rameny, „jsem satanova chůva. A i v mém zájmu je jeho prozření. A jestli ho opravdu miluješ?" podívala se na ni s otázkou v očích.

 Elisa horlivě přikývla a do očí jí vstoupily slzy. Nikdy by si nepomyslela, že je to možné, ale opravdu ho milovala. Milovala samotného pána pekel. Milovala toho nesnesitelného a arogantního chlapa snad od prvního okamžiku, jen si to také nechtěla přiznat. 

„Pak věřím, že způsob najdeš, Eliso. Je přeci tolik způsobů, jak Lucifera přimět cítit emoce. A když to nejde touto cestou..." otočila s k oknu, „a můžeš začít hned. Lucifer se vrátil k večeři. Dochvilnost je jedna z věcí, na které bazíruje."

 Elisa zalapala po dechu. Ještě několik vteřin seděla jak přimrazená, a pak vyskočila ze židle tak rychle, až ta s hlomozem spadla na zem. 

Vyběhla po schodech do jejich pokoje, vřítila se do koupelny a sházela ze sebe oblečení. Pustila muziku na plné kolo a naložila se do vany. Hodiny na stěně, zrovna ukazovali přesně sedm hodin. Čas večeře. Čas, na kterém Lucifer lpěl.

 S tlukoucím srdcem zavřela oči, a očekávala jeho příchod. Přes hlasitou muziku, ale neslyšela ani svoje divoce bušící srdce.

 Bertha měla pravdu. Bylo tolik způsobů, jak ho přimět cítit emoce. A když nepomáhá sex, přiměje ho zuřit. Vztekat se a využije k tomu všech dostupných prostředků. 

Najednou se rozlétly dveře a dovnitř vstoupil Lucifer. Hlasitá hudba, která se rozléhala celým domem, mu ježila snad všechny chlupy na těle. Bylo sedm hodin a pět minut, a to jí dával podle svého přesvědčení, ještě dost velkou rezervu. 

Udiveně se zastavil a zadíval se na Elisu, spokojeně si hovící v bublinkách 

„Nesnáším nedochvilnost!" zavrčel a pevně semkl rty. Ale Elisa jakoby ho ani nevnímala. Hodil rozzuřený pohled směrem, odkud se linula hudba a pouhou svou myslí, ji vypnul. 

„Večeře je přesně v sedm, Eliso!" procedil skrz zuby, když se postavil nad vanu, „doufám, že máš dostačující důvod k tomu, to porušit!"

 Elisa otevřela oči a nevinně se na něj podívala. Zamrkala a její oči sklouzly k hodinám na stěně.

 „Ach, Lucifere!" vydechla na oko překvapeně, „samozřejmě , že mám. Nedovolila bych si přeci tvá pravidla porušit..."Postavila se ve vaně a Luciferovy oči sklouzly k jejímu nahému tělu.

 Opatrně jako kočka vstoupila z vany a jakoby nic, začala své tělo smyslně utírat do osušky. Nezapomněla se při tom natočit tak, aby měl co nejlepší výhled. 

„Meškám, Lucifere," řekla jakoby mimoděk, mezi jednotlivými doteky ručníku, na svém těle, „chtěla bych dnes navštívit bar ve městě," pokračovala, dělajíc, že si nevšimla jeho překvapeného výrazu, „potřebuji trochu ulevit své mysli a přijít na jiné myšlenky," jemně stírala kapky vody ze svých prsou, „nemáš doufám nic, proti tomu?" Podívala se do jeho tváře.

 Lucifer zamrkal, a odvrátil zrak od jejích ňader. Skoro fascinovaně sledoval to divadlo. Dotýkala se svého těla tak smyslně, že pomalu zapomněl dýchat. 

„Ach, myslela jsem si to!" vypískla Elisa, dříve, než mohl odpovědět, „hned jsem věděla, že takovou maličkost, bys mi neodmítl. Však o nic nejde, že? Také se potřebuješ někdy odreagovat, tak to jistě chápeš." Položila nohu na kraj vany tak, aby měl co nejlepší výhled a pokračovala v očistě svého těla. Luciferovy oči sklouzly k jemným chloupkům, nad jejím přirozením. 

„Kruci!" zavrčel, „myslíš, že tě pustím samotnou?!" skoro mu přeskočil hlas. Nedokázal své oči odpoutat od jejího počínání.

 „V to jsem ani nedoufala. Ale můžeš postrádat Valtra s Alanem? Stejně mi jsou na tvůj příkaz stále v patách." 

Lucifer se zhluboka nadechl. Měl chuť odmítnout, její přání, ale jeho mysl byla zcela zabraná divadlem, které mu poskytovala. Nedokázal najednou racionálně uvažovat. Jen vztekle zavrčel a hodil po ní planoucím pohledem. 

„Jsi moje žena, nehodlám tě ale zde držet, jako ve vězení," zašeptal, „ale věz, že ďábel nikdy nespí, Eliso! O to víc, když se jedná o jeho manželku."