„Jsi můj princ, na bílém koni," zablekotala Elisa, když ji Lucifer postavil na podlahu jejích pokoje. Sotva stála na nohou, jak byly vratké, „doufala jsem, že přijdeš. A ty jsi přišel."

 Její pohled vykazoval všechnu lásku, co k němu cítila. Byla sice značně opilá, že i její pohyby byly nejisté a nesouměrné. Její mluva trhaná, ale její krása, snoubící se s její nevinností a naprostou bezbranností, Luciferovy rozbušila srdce.

 Byl rozzuřen k nepříčetnosti, ale její upřímnost způsobena dostatkem alkoholu, mu přišla roztomilá. Změřil si její vnady, vměstnané do přiléhavého oblečení a pevně semkl rty. Najednou mu vadilo, že by ještě někdo jiný, kromě něj, mohl obdivovat její krásu. 

„Nejsem princ, Eliso," zamračil se, „jsem ďábel. Jsem někdo, z koho mají všichni strach. Jsem noční můrou každého lidského tvora," řekl zcela upřímně. Však jinak to ani neuměl, „ale také jsem tvůj manžel, a dnes se mi kruci nelíbilo tvé sporé ošacení, v přítomnosti cizích mužů."

 Přehlédl ji naštvaným pohledem. Byla to pravda. A už vůbec se mu nelíbili jejich chlípné myšlenky. Měl chuť každého z nich, poslat do horoucích pekel, jen co do onoho baru vstoupil.

 Pocítil najednou takový zvláštní pocit, který neznal. Ona byla přeci jeho. Jenom jeho, a nikdo, neměl sebemenší právo na to, na ni jen pomyslet. Vztekle zavrčel, když si uvědomil, že onen pocit, je žárlivost. Projevila se jeho majetnická stránka, a to se mu vůbec nezamlouvalo.

 „Nelíbí se mi, když se před cizími muži nakrucuješ polonahá!" pokračoval, a jeho hlas se v závislosti na probuzených emocích, začínal zvyšovat, „to bylo naposledy, kdy sis oblékla něco takového!" Pomalu mu přeskočil hlas rozčilením.

 „Ale...," vydechla Elisa, „tobě se to nelíbí?"

 „Jestli se mi to nelíbí?!" zaskřípal zuby, „u všech rohatých, nic svůdnějšího jsem neviděl, ale ti chlápci v baru zřejmě také. Když jsem přečetl jejich myšlenky, měl jsem chuť jim zakroutit krkem!"

 „Tak potom to bylo v pořádku, ne?" zašeptala nevinně. 

Lucifer se nadechl k odpovědi, pak ale jen vypustil přebytečný vzduch z plic. Najednou nevěděl, jestli si s ním jen hraje, nebo to myslí vážně. 

„Kruci!" zavrčel. Měl chuť vyplatit jí pětadvacet na zadek. Měl chuť ji popadnout do náručí, líbat ji a prznit její tělo tak dlouho, dokud by sám nedostal z hlavy myšlenky, které se mu tam usídlili. 

„Ode dneška se takto oblékat nebudeš, Eliso!" zvýšil hlas, „pouze v mé přítomnosti, a bez zbytečných svědků!" 

Vzpomněl si na slova muže, které mu znovu rozproudily krev. Zadíval se do jejího výstřihu a představa obličeje toho chlápka mezi jejími ňadry, ho znovu rozpálila doběla.

 A když se Elisa natočila a její prdelka v přiléhavé sukni přímo vybízela k tomu, aby se jí dotkl, pevně sevřel ruce v pěst.

 „Tvá ňadra se přímo nabízejí! A tvůj zadeček..." polkl, aby se trochu uklidnil, „muži milují ženská pozadí! A když je ještě k tomu trochu větší, jako máš ty. Krásně oblý a..." Nedořekl, jen si unaveně odfrkl. 

Jenže Elisin výraz, nabyl najednou jiného výrazu. On pro svou čistotu duše a naprostou upřímnost, ovšem nemohl pochopit proč. Řekl přeci pravdu. Ona měla opravdu větší zadeček, ale právě to, ho skoro přivádělo do mdlob.