Elisa se schoulila na pohovku obývacího pokoje před krbem a rozplakala se.

 Uběhli dlouhé tři měsíce od doby, co ji Lucifer vzal na druhý břeh. Dlouhé tři měsíce od chvíle, kdy ho viděla naposledy.

 „Nedokáži tě potrestat tak, jak bych měl," zašeptal tehdy, když ji hned po té, ze své říše, odnesl na zem, „nemůžeš po mě chtít, abych se znovu díval na to, jak v kleci trpíš, Eliso." Řekl tehdy a zmizel. A Elisa celou tu dobu, myslela jen na něj. Nedokázala ho vyhnat z hlavy, ani na jedinou minutu.

 „Vrátí se," ozval se nad její hlavou Bertin hlas, „pláčem nic nespravíš. Trvá nějakou dobu, než uklidní své poddané a hlavně strážce. To, že tě vzal na druhý břeh, a po té tě vyzvedl na zem bez potrestání, mělo jistě své následky. Je vládce pekel, ale i ten, musí dodržovat jistá pravidla."

 „Já vím," popotáhla Elisa, „mám o něj strach." Zašeptala a znovu se rozplakala.

 Ani hrůza, kterou viděla tam dole, ji nepřesvědčila o tom, že je špatný. Že nedokáže milovat. Přeci jaký větší důkaz jeho lásky by chtěla, než ten, že kvůli ní dal všanc skoro vše? 

Však jeho poddaní byli démoni. Mrtvé duše, a uklidnit a podvolit si takovou chásku, dokázal jen on. Jen nejmocnější démon na světě. Ale i tomu dá hodně sil je znovu zpacifikovat. Nemohl opustit Tarakos dříve, než se situace znovu uklidnila. A jen jeho přítomnost a strach z něho, udržel je v poklidu.

 „Nic se mu nestane, děvče," usmála se soucitně Bertha a sedla si vedle ní, „je nesmrtelný. I když to neznamená, že netrpí." Dodala smutně a pohladila Elisu, která se nad jejími slovy rozplakala ještě více. 

I ji, překvapilo Luciferovo rozhodnutí, ji nepotrestat. Byla si již naprosto jistá, že si přiznal, že se zamiloval.

 „Miluje tě, Eliso. Tím jsem si jistá. Jinak by tě nechal strážci uvěznit. Již si to musel přiznat, jinak bys tu nebyla."

 „Ale on..., on nevěří, že je lásky hoden, Bertho. Namlouvá si, že je špatný a že milovat nedokáže. A že nikdo, nemůže milovat jeho," chrlila ze sebe nešťastně Elisa, „cítím se jak v začarovaném kruhu, ze kterého nedokáži vystoupit. Už..., už nevím, co mám dělat. Chtěla jsem i odejít a zapomenout na něj. To ale nedokáži." Schovala hlavu do polštáře a Bertha sedíc nad ní, čekala, dokud neusnula. 

Celý dům již ztichl. Služebnictvo spalo, tak přiložila do krbu, přikryla nešťastnou Elisu dekou a zmizela ve svém pokoji. 

Dřevo v krbu tiše praskalo, když se Elisa probrala. Hodiny nad krbem ukazovali půlnoc a světlo z krbu byl jediný zdroj světla, osvětlující místnost. 

„Zabilo by mě to." Ozvalo se z rohu místnosti. 

Elisino srdce se rozbušilo jako o závod. Vystřelila do sedu a zamžourala do tmy. Ten hlas by poznala vždy a všude. 

Zhluboka se nadechla, když spatřila temnou Luciferovu postavu ozářenou světlem z krbu. Byl do půl těla nahý a jeho vypracovaná hruď se vysoko dmula rozrušením. Jeho tvář, břicho, i ruce se leskli potem. A jeho černé oči zaklesnuty do jejích, byli tolik plné smutku. 

„Kdybys odešla, to by mě jistě zabilo, Eliso."