Bertha se spokojeně dívala ke dveřím. Zrovna za nimi s velmi rozzuřenou náladou zmizel Lucifer. A dokonce nastoupil do svého luxusního vozu a vyrazil vpřed, jako zběsilý.

 To normálně nedělal. Dokázal se silou myšlenky, během vteřiny přenést třeba na druhý konec světa. Jeho černý vůz, ji za chvíli zmizel z očí. Bylo ji jasné, že se potřebuje uklidnit.

 Přelétl jí úsměv po tváři. Bůh Samuel vybral vskutku dobře. Ona dívka, dokázala rozhodit Lucifera již první den.

 V takovéto náladě, ho snad ještě neviděla. Ona bude opravdu dobře sekundovat jeho temperamentu. A jak se zdá, jen tak nepodlehne jeho sexappealu. Jeho arogance a sebejistota ji také nerozhodí. A jak vidno, Lucifer evidentně přecenil své sebeovládání. Její nahota, ho nepochybně nenechala chladným. 

„Ještě jedno prostírání, Vilmo," obrátila se na služku, prostírající stůl k večeři, „od teď, budeš pokaždé prostírat pro tři." Vilma přikývla a odběhla stranou. 

Bertha se netrpělivě podívala na hodiny na stěně. Večeře bývala přesně v sedm hodin a ani o minutu déle. Na to Lucifer dbal. A zrovna když ji napadlo, že půjde dívku popohnat, otevřely se dveře a on vstoupil dovnitř. 

Vypadal naštvaně. Jeho černé vlasy se mu neposlušně honily okolo hlavy, zřejmě z rychlé jízdy a jeho černé oči planuly rozčilením. 

Beze slova šel rovnou k baru a nalil si skleničku whisky. V tu chvíli, odbyli hodiny sedm hodin. Kopl obsah sklenice do sebe a zamračil se na svou chůvu. 

„Kde je naše nová spolubydlící?!" pronesl sarkasticky a významně pokývl hlavou k hodinám na stěně. 

Bertha jen pokrčila rameny. Samozřejmě ji kladla na srdce, že se nesmí opozdit. Provedla jí domem a zavedla do jejího pokoje. Výslovně jí přikázala, aby se k večeři převlékla. Však šatna v jejím pokoji, byla narvaná k prasknutí veškerým oblečením, jaké si jen mohla přát.

 K jejímu překvapení, byla dívka rozumná. Pochopila zřejmě, že jí nic jiného nezbývá.

 V tom se rozlétli do široka dveře. 

„A kruci!" zaklela Elisa, když vpadla dovnitř. 

Bloudila v tom příšerném hradu již celou věčnost. A toto byli poslední dveře, kam ještě nenakoukla, a ke všemu ji nešli otevřít. 

Opřela se tedy do nich celou svou vahou, a když se otevřeli, vpadla do místnosti jako velká voda. Odstředivá síla jí po kluzké podlaze odmrštila až na druhý konec místnosti. 

„Velice originální vstup." Uslyšela nad svojí hlavou hlas toho arogantního chlapa. 

Již jeho hlas, v ní vyvolal vzdor a zježily se jí snad všechny chlupy na těle. Ale místo aby z něho měla strach, aby se obávala toho, čím je, a kde se ocitla, vzedmul se v ní odpor ke všemu, co představuje.

 „To není hrad, to je bludiště!" zavrčela Elisa a vzhlédla k němu ze své pozice v sedě, u jeho nohou, „kdybys byl méně megalomanský, mohla jsem přijít v čas!" vyprskla směrem k němu.

 Zapřísahala se, že se ho bát nebude. Že jí nemůže přeci rozhodit ani samotný Lucifer. Ani jeho sexappeal. Jeho arogantní postoj a sebejistý vzhled. Nic.

 „Obávám se, že jsem důrazně žádal, aby ses k večeři převlékla." procedil skrz zuby, dívajíc se na ni shůry naštvaně. 

„A já se obávám, že mi jsou tvé příkazy zcela volné!" oplatila mu a konečně se posbírala na nohy.