„Musím ti něco říci," usmála se Amélie na svou babičku, „dnes nebudu spát doma." Přisedla k ní na pohovku. Nacházeli se zrovna v jednom z mnoha salónů v jejich domě a vedle ní seděla i její sestra Hannah. 

„Opravdu?" Usmála se Emma vědoucně a stiskla její ruku. „Budeš spát u Dylena?" 

 „Ano. Oznámila jsem mu, že mě dnes musí připravit o panenství." Emma Wilkinsová, jen přikývla, ale úsměv skrýt nedokázala. Tohle přesně bylo její vnučce podobné. Když si něco vzala do hlavy, nedokázal s ní nikdo hnout. A ona byla ráda, že o svou lásku tolik bojovala, však věděla, že Dylan je dobrý a čestný muž. A její vnučku opravdu miloval. Vždycky. 

„To je dobře, děvče. Patříte k sobě a Dylen tě miluje." 

„Jo, ale dalo mi to hodně práce, ho přesvědčit." Zabrblala Amélie a Emma měla co dělat, aby se nerozesmála nahlas.

 „Ach děvče," usmála se na ní a stiskla jí ruku, „láska je krásná, ale složitá. Ten hoch by za tebe dal svůj život. Nezapomeň na to, že i já ho znám už od dětství a nikdy mi neušlo, jak se na tebe dívá. Umřel by pro tebe, a také se to málem stalo."

 Amélie nahlas zděšeně vykřikla. „Co to říkáš, babičko?!" 

 „Když jsi odjela, úplně se sesypal, děvče. Nikdy jsem neviděla žádného muže tak trpět. Já, i Tristan jsme měli co dělat, abychom ho přinutili k tomu, aby zase žil. Dokonce chtěl vstoupit do armády, aby na tebe zapomněl, ale to jsme mu rozmluvili," pokrčila rameny, „potom začal pracovat jako gigolo a striptér. Myslím, že se tím pokoušel na tebe zapomenout." Amélii vstoupili do očí slzy. 

„Ach bože! Můj chudáček," zaštkala Amélie, „tak moc ho miluji!" 

„Já vím, holčičko. Já vím," podívala se jí do očí, „tak o něj bojuj. On si nikdy nepřizná, že je tě hoden. Na to mu tvůj otec s Nolanem moc vymyli mozek. Musíš ho o tom přesvědčit. A já vím..., že on za tu námahu stojí, děvče." 

„Budu, babičko. Vždyť mě znáš. Mě nikdy nepřesvědčí o tom, že mě nemiluje. Nikdy. To já přesvědčím jeho." Konečně se Emma nahlas zasmála.

 „No právě že tě znám," otřásala se smíchy, „chudák chlapec." 

„Páni!" přidala se Hannah, „A já tě dneska pro Dylena připravím. Vykoupeš se. Půjčím ti nějaké hezké erotické prádlo, hezky tě učešu." Amélie nadšeně přikývla. 

„Ach děkuji, Hannah. Trochu mám strach. Však nevím, co mám dělat, ale tak moc se těším..." Zrudla, když si uvědomila, co řekla. 

„Nech to na něm," řekla Emma, „on jistě ví, jak se o tebe postarat a co dělat, věř mi. Jen mu ukaž, jak moc ho miluješ."

 „No jasně. Také jsem o tom tak přemýšlela. A přemýšlela jsem, že si zabalím i nějaké věci," otočila se nadšeně ke své sestře, „půjčíš mi ten kufr na kolečkách? Odvezu si k němu nějaké oblečení a tak..." mávla rozhodně rukou, „však se k němu stejně za chvíli přestěhuji. A předpokládám, že se ani zítra nevrátím. Potřeboval by pořádně uklidit a uspořádat dům, takže se vrátím až během týdne a..." mluvila tak nadšeně, se se Emma i Hanah nahlas rozesmály. Emma její příval slov zastavila stiskem ruky. 

„O svého bratra a otce se nestarej, holčičko. O ně se postarám a přijdu tě v týdnu navštívit. Bylo by ale dobré, kdyby ses vrátila alespoň den před oním plesem, ano?"