Tristan s Emmou Wilkinsovou, si vyměnili zoufalé pohledy, když Dylen vyběhl ze dveří, jako když do něj střelí.

 „Tak si myslím, že bych měla vzít Amélii domů. Stejně je pozítří ten ples, tak budeš mít alespoň čas, si z Dylenem promluvit," povzdechla si Emma, „něčeho takového, jsem se bála. Dylen je prostě přesvědčen, že není pro Amélii dost dobrý, a sám sebe o tom bude zas a znova přesvědčovat." 

„Zůstanu tady, než se vrátí," zabručel, „a kdyby ne..., vím, kde ho hledat. Je jedno místo, kam se chodívá schovávat už od dětství."

„Vím, kde to je," zašeptala Amélie ode dveří, „půjdu za ním." 

„Ne, Amélie. To by nebylo dobré. Ty se vrátíš teď se mnou domů, a připravíš se na ples. A budeš doufat..."

„Doufat v co?!" Vyprskla Amélie, „V co, babičko? Že se na plese ukáže? Že přijde žádat o mou ruku, když je přesvědčený o tom, že je pro mě hrozbou? Že pro mě není dost dobrý?!" Emma si změřila svou vnučku pohledem. Chápala ji, ale chápala i Dylena.

 Gerald vymyl Dylenovy mozek tak pečlivě, že tomu uvěřil. Vlastně se divila, že tak snadno svolil k tomu, aby u něj Amélie zůstala. Že ji tak snadno podlehl, když věděla, že celé tři roky co byla pryč, se na ní pokoušel zapomenout. A i když se mu dařilo sama sebe přesvědčit, že dokáže žít bez ní, milovat ji nepřestane nikdy. A Améliina houževnatost zapříčinila, že povolil. Podlehl jí. Však se mu sem prakticky sama nastěhovala. Nyní ale to tu bylo zas. Při první příležitosti, zase dostal strach a raději utekl. Utekl sám před sebou. 

„Co když nepřijde?" Zašeptala skoro zoufale Amélie. 

„Přijde, i kdybych ho tam vážně měl odnést v poutech," zabručel Tristan, „přísahám, že jo! Víš..., nebylo to s ním lehký, když jsi tady nebyla. A nehodlám to zase prožívat. Ničil sám sebe tak moc, že..." mávl rukou a povzdechl si. On i Emma věděli, o čem mluví.

 První tři měsíce, když odjela, prakticky nevyšel z lihu. Začal s opíjením hned ráno, a dokud byl schopen myslet, tak nepřestal. Prakticky se ani neholil. Nekoupal. Nepřevlékal. Jakoby čekal na smrt, která nepřicházela. 

Pak z ničeho nic, se jednoho dne vykoupaný a oholený a hlavně střízlivý objevil, rozhodnut vstoupit do armády. Tehdy ještě žil jeho otec, který se z toho sesypal, ale Dylen byl rozhodnut. Hodně práce dalo Tristanovy a Emě ho přesvědčit. A paradoxně ustoupil až tehdy, když jeho otec v tu dobu zemřel. 

To byla také další rána pro něj. Ony těžké časy s ním Tristan a Emma prožívali dosti intenzivně. Emma zařídila, aby převzal správcovství po otci, a Dylen se ponořil do práce. Dřel pak tak tvrdě, že ani nespal. 

Začal po nocích pracovat jako striptér a gigolo, ale oba věděli, že tím si jen sám sobě dokazuje to, jak velký zmetek vlastně je. Co je vlastně zač. Paničky ho zahrnovali zlatem a on se snažil zapomenout na Amélii tím, že se každý den probouzel v náručí jiné ženy. 

I když ho to ničilo. I když sám sebe za to nenáviděl, stejně každou noc prošukal až do rána a pak do večera tvrdě dřel na panství. 

Nenáviděl za to sám sebe, ale o to víc ho to vlastně osvobozovalo od ní, protože se přesvědčil, že je vlastně dobře, že takového zmetka opustila.