Chce, aby se jí dvořil? Má to tedy mít. Ne, že by to někdy dělal, ale přejeli si to. Každopádně nehodlal otálet se svatbou. Nehodlal být bez ní, a bez toho, aby se s ní miloval, už ani o minutu déle, než to bylo nutné.

 Objednal donáškovou službu a nechal Amélii posílat každou hodinu, obrovskou kytici růží. Každou hodinu, dvanáct hodiny denně, až do Emminých narozenin, zazvonila před domem donášková služba a obrovský dům, se tak začal plnit květinami.

 Byli všude. Na chodbách, po pokojích. A když každou další hodinu, zas a znova zazvonil před domem poslíček, s další náručí květin, neudrželi se úsměvu ani sloužící. 

Do Emminých narozenin zbývaly dva dny. Dylen se úspěšně Amélii vyhýbal, protože se rozhodl, že tentokrát to bude ona, kdo padne do kolen, ne on. S Emmou už všechno probral, a ona s nadšením souhlasila s jeho plánem, vzít si Amélii na den jejích narozenin. 

Náhle u Dylenových dveří někdo zaťukal a dovnitř vstoupil Tristan s Nolanem.

 „Čekal jsem vás dokonce i dřív." Zavrčel Dylen naoko, když se posadili před krb. 

„Nemohli jsme se vymotat z domu," zašklebil se Tristan, „vypadá to tam, jako kdyby ses rozhodl zruinovat všechna zahradnictví v okolí."

 „Největší radost, z toho má ovšem Orvill," začal se smát Nolan, „on s tou svojí alergii, kejchá od rána do večera. Neustále brblá, že to vypadá, jako kdyby ses mu chtěl pomstít." Všichni tři se zasmáli. A i Dylen si musel přiznat, že byl Orvill vlastně prima chlap. Líbil se mu. Teď, když věděl, že s Amélií nemá nic společného, ho vzal na milost. 

Jednou večer ho dokonce Orvill navštívil, a neskončilo u jedné lahve whisky. Odpotácel se z jeho domu skoro po čtyřech. Dokonce mu slíbil, že mu na jeho svatbě, půjde za svědka a rád.

 Všichni šli Dylenovy nadšeně na ruku, že se musel Dylen smát. Zřejmě byli rádi, že si tu potrhlou ženskou, někdo konečně vezme do parády a přiváže si jí na krk. 

„Za dva dny jsou Emminy narozeniny," začal Dylen, „hodlám se ten den oženit s Amélií." 

„No, už bylo na čase," zašklebil se Tristan, ale nevypadalo to, že by byli překvapení, „a co tak najednou?"

 „Řekla, že dokud jí nenavléknu prsten, tak si nezapíchám." Zamračil se Dylen.

 „Jo, to je vážně dobrý důvod!" Vyprskli oba dva smíchy. „Můžeš s námi počítat. Ostatně. Konečně snad pak už bude klid." 

„Orvill mě půjde za svědka a potřebuji, aby jeden z vás, šel za svědka Amélii. Aby si připravil náležité dokumenty. Nechci nechat nic náhodě. Ten den si ji vezmu, i kdybych ji k tomu měl donutit násilím."

 „Je neuvěřitelné," dusil se Tristan smíchy, „co s chlapem udělá představa celibátu. Divím se, že ji nepřivlékneš za vlasy do kostela, jako nějaký pravěký lovec."