Když přiběhla Amílie zpátky do domu, střetla se na chodbě se svým bratrem.

 „Nolane!" vykřikla, „tys mě vyděsil." Změřila si ho pohledem. Evidentně na ni čekal. Stál ve svém arogantním postoji s rukama složenýma na prsou a mračil se na ní. Nedbale se ale usmála a pokračovala dál. 

„Kde jsi byla?!" Vyprskl naštvaně. „Doufám, že ne za tím zpustlíkem!"

„Do toho ti nic není!" Vrátila mu. „Je to jen a jen moje věc!" 

„Tak to se pleteš! Jsem tvůj bratr, a já nedovolím, aby ses zahazovala s někým takovým jako je on!"

 „Jo?! Vážně?!" zašklebila se na něj, „Jenom proto, že jsi můj bratr, tě nehodlám nazvat idiotem! Už jsem ale dospělá, a ty nemáš právo, mi do ničeho mluvit!" 

„Je to obyčejný děvkař. Gigolo a striptér! Nula. Nuzák a zoufalec!" 

„Přestaň!" Okřikla ho, „K tomu jste ho dohnali vy! Kdybyste mě neposlali pryč, nic takového by se nestalo. A pak..., je mi to fuk. Až se vezmeme, skončí s tím. Alespoň bude vybouřený." Vystrčila hrdě bradu dopředu a vyzývavě pozvedla na bratra obočí. Ten se začal skoro hystericky smát.

 „Ty si snad ze mě děláš srandu?! On se tvým mužem nikdy nestane! Nikdy! Poslali jsme tě pryč proto, abys na něj zapomněla, ale znovu tě zblbnul! Je to jasné." 

„Nikdo mě nezblbnul. Miluju ho!"

„Tak dost!" Zaburácel hlas Geralda Wilkinsna, „Nolan má pravdu. Nikdy se nestane tvým mužem, o to se postarám!"

 „Nemáš právo...!" Vykřikla Amélie, ale zarazil ji mávnutím ruky.

 „Příští týden uspořádám ples na oslavu tvého návratu, a pozvu několik mužů, kteří by přicházeli v úvahu. Mezi nimi si vybereš manžela."

 „Na to nemáš právo, otče!" Zakřičela Amelie zoufale. Pak zahlédla, jak se za otcovými zády, vynořila její babička. „Babičko! Řekni něco. Prosím! Miluju Dylena."

 Stará, velmi sofistikovaná dáma, pomalým krokem přešla až k Amélii. Bylo vidět, že disponuje značným respektem, před svým synem i vnukem. Ostatně jako před každým, který s ní přišel do styku.

 „Ples uspořádat můžeš, synu," řekla dosti tvrdě. Pokaždé, když nazvala Geralda Wilkinsna synem a ne jménem, věděl, že se zlobí. „Ale nařizovat této mladé dámě, koho si má vzít, nikoliv. O to se postarám! Ostatně..., i Dylen může být jedním z nápadníků. Nemýlím se?" Otočila se na Amélii a ta ji padla okolo krku.

 „Ale vždyť je to striptér a gigolo!" Vyprskl Nolan.

 „No a?!" zvýšila na něj hlas Emma, „Jak řekla Amélie..., alespoň bude vybouřený! A pokud vím, to že jste ho k tomu dohnali, je také pravda! Však jím nebýval, a stejně vám nebyl dost dobrý!" Rychlím pohybem ruky, zarazila Geraldův odpor, „Nechci nic slyšet! Ten hoch má dveře otevřené, a nepokoušejte se znovu o nějakou lest. Pohlídám si vás!" Gerald Wilkinson vztekle zavrčel a obrátil se k odchodu. 

„Ach babičko. Děkuji. Ještě že tě mám." 

„Poradila by sis i beze mě," pohladila vnučku na tvář, „Máš pravdu..., nikdo nemá právo bránit lásce. A já věřím, že ten hoch je dobrý muž. Miluje tě." 

„Ale je tak zatvrzelý," povzdechla si Amélie, „nechce si to přiznat. Stále mě od sebe odhání."

 „Myslí si, že to dělá pro tvé dobro, holčičko. Já ale vím, že ty ho dokážeš přesvědčit."