„Tak co, Bella mia, jsi připravena na to, dát mi své panenství?"

„Já..., jsem tvá žena..., tedy mi nic jiného nezbývá." Zašeptala, ale do očí se mu podívat neodvážila.

Niccolo semkl rty, pustil ji a o krok poodstoupil. Pak si ji znovu změřil pohledem od hlavy až k patě.

Úplně cítil, jak se v ní pere její vychování a povinnost k tomu, k čemu byla vychována, s její přirozenou vzpurností, s něčím, co v ní vždy bylo, ale nikdy nemělo být plně probuzeno.

Její mysl věděla, že má sklonit hlavu. Vždyť právě tak ji učili—poslušnost jako ctnost, podřízení jako povinnost.

Ale její tělo, její nitro, její instinkt... to všechno křičelo opak.

A jemu se to líbilo.

„Dobře, Sereno..., záleží jen na tobě, jak se k tobě budu chovat. Budeš-li poslušná a budeš respektovat moje zákony, tedy se nemusíš ničeho bát."

Niccolo ji tiše sledoval hodnotícím pohledem, jako by už přesně věděl, co řekne, ještě, než vůbec otevřel ústa.

„Nebudeš poslouchat?" pronesl klidně, téměř pobaveně, jako by její vzdor byl jen drobným rozptýlením, které ho ve skutečnosti neznepokojuje. Ale v jeho očích se něco zablýsklo. „Pak poznáš, Sereno, jak vypadá můj hněv."

Nebyl to výkřik. Nebyla to hrozba, která se dává jen tak. Bylo to prosté oznámení faktu.

Potom..., aniž by z ní spustil oči, rozvázal tkanici na svém županu a odhodil ho stranou.

Serena zvedla zrak a když její pohled sklouzl k jeho rozkroku, vykulila oči a zalapala po dechu.

Nikdy ještě neviděla mužský penis. Ani na fotografii, ani nikde jinde. O to se také její budoucí muž postaral.

Chtěl, aby byla nedotčená. Čistá a nevinná, jako slovo boží. Tedy ji její bratři drželi daleko od všeho pokušení. Dokonce i internet a sociální sítě měli pod kontrolou, aby se nemohla v tomto směru sama vzdělávat.

„Pane bože!" vykřikla s doširoka rozšířenýma očima, „Tohle je penis?!" Ustrašeně ustoupila o krok.

Gulie ji o něm vyprávěla dosti barvitě, ale takto si ho nepředstavovala, ani ve snu.

Však se jí zdál obrovský. Tlustý a nebezpečný. Byl žilnatý a tvrdý, jako kámen. Trčel proti ní ve vzduchu jako hrozba, a když si představila, že se něco takového má do ní vejít, polilo ji horko.

Niccolo poznal její obavy a po tváři mu přejel úsměv. Jednou rukou sevřel svůj penis v dlani a přejel jí od shora dolů. Takové vzrušení nezažil už dlouho.

„Nemusíš mít strach, Bella mia," zašeptal ochraptěle, „Nikdy bych ti neublížil."

„A..., ale..., vykoktala a podívala se mu do očí, „Tohle se do mě nemůže vejít!" Znovu pohlédla na onen nástroj a po těle ji přejel mráz.

„Bezpochyby ano," zasmál se. Přistoupil k ní a prstem ji pohladil po tváři, „A uvidíš, že se ti to bude líbit, Bella mia."

„To..., to pochybuji!" vypadlo z ní.

„Nepochybuj, Bella mia," přejel palcem po hraně její čelisti a po krku dolů, až na její hruď, „Ukážu ti rozkoš, o jaké se ti ani nesnilo. A naučím tě si ji brát plnými doušky a také ji dávat.

„Ale já..." polkla. Více ze sebe dostat nedokázala. Její pohled znovu sklouzl dolů, mezi jejich těla.

„Nech to na mě, Bella mia. Všechno tě naučím. A mé tělo je to poslední, čeho by ses měla bát. Věř mi." Serena se podívala na jeho penis s takovým pohledem, který dával jasně najevo její pochyby.

Niccolo se zhluboka zasmál. Pak si ji bez dalších slov vyhoupl do náručí a přenesl ji na svou obrovskou postel.