Flaidé napřáhla ruku k upírovy a nabídla mu své zápěstí. Nolan ji vzal opatrně do svých dlaní, pak přiložil svá ústa na vnitřní stranu její ruky a zadíval se jí do očí. Konečně dosáhl toho, co chtěl od samého začátku, aby se mu dala dobrovolně, ale nejednou snad zaváhal. Nechápal proč, ale musel se jí ještě jednou zeptat.

„Nemusíš to dělat, drahoušku...," Slyšel říkat sám sebe, což bylo značně neobvyklé.

„Já vím...," pokrčila rameny, „Ale já chci, upíre. Nejsem malá holka a vím, co dělám."

„To moc dobře cítím, drahoušku..." Zašeptal do její kůže na zápěstí, „Vím, že nejsi malá holka. Kdybys byla, tolik bych po tobě netoužil." Na moment zavřel oči a zhluboka vdechl její vůni. Touha se z ní krmit byla tak mocná, že se sám nepoznával. Cítil se jako před stolem plných luxusních laskomin. Jako kdyby mu byla nabídnuta ta nejlepší krmě. Jako kdyby měl náhle ochutnat manu nebeskou.

Ještě jednou se nadechl a pak se zadíval do její tváře na které bylo patrné vzrušení. Vycenil své tesáky a pak aniž by přerušil jejich oční kontakt, pomaličku zabořil své zuby do její tepny. Slabě vzdychla, ale neucukla, což ho ještě více nabudilo. Lehce zasténal a začal zhluboka sát.

Něco tak lahodného, ještě na svém jazyku nepocítil. Chutnala mu jako nic, co někdy ochutnal. Jako by v její krvi bylo nějaké afrodisiakum, které ho zcela omámilo.

Když se po několika chvílích odpoutal od její ruky, zprudka vydechl. Pak si ji přitáhl blíž a přivinul si ji do náručí. Neprotestovala. K jeho údivu se nechala, jen lehce vzdychla a pohleděla mu do očí.

„Co je, upíre?" vydechla zmámeně, „Už jsi sytý?" Nolan nevěřícně zatřásl hlavou a nahlas se zasmál. Ta dívka ho překvapovala každou vteřinou stále více.

„Nejsem, poklade. Nejsem sytý..." vztáhl ruku a pak ji z krku odhrnul její dlouhé vlasy. Díval se při tom stále do jejích očí a čekal, zda pochopí, co žádá. Přejel prstem po tepně na jejím krku a když ucítil, jak její puls divoce bije, nahlas zasténal.

„Nebojím se tě, upíre..." Zašeptala a naklonila hlavu na stranu. A její počínání, ho prostě srazilo na kolena. Nedokázal ji odolat, a ani nechtěl. Sklonil se k jejímu krku a jazykem přejel pulsující tepnu.

„Vím, že se nebojíš, drahoušku. A moc mě to vzrušuje. Tolik, že netoužím jen po tvé krvi, ale také po tom, se s tebou pomilovat." Zasténal vzrušeně a pak se konečně zakousl do jejího hrdla.

Flaidé se k němu ještě více přitiskla, chytla ho okolo ramen a hlavu naklonila ještě více, aby mu to usnadnila. Cítila se krásně. Vzrušeně, omámeně. Slabá a třásla se po celém těle. Dokonce nedokázala zabránit tomu, aby vydávala vzrušené vzdechy touhy. Ano..., toužila po něm. Toužila po upírovy, který se z ní nyní krmil jako zběsilý.

„Ach, upíre..." zašeptala se zavřenýma očima a více se k němu přitiskla, „Také po tobě toužím. Také toužím po tom, se s tebou pomilovat."

Kdyby to bylo možné, tak právě v onu chvíli by Nolanovi zaskočilo a on by se rozkuckal, protože překvapenější být nemohl. Ano, toužil po tom, slyšet ta slova, ale nikdy by ho nenapadlo, že je řekne.

A pak..., aniž by měl možnost na ně nějak reagovat..., se otevřeli dveře a dovnitř vstoupil její bratr Tristan. Zase.

„A kurva! Tak to se mi snad už vážně jen zdá!"