Flaidé se zhodnotila v zrcadle a musela uznat, že si nikdy nepřipadala tak sexy. Sophie ji půjčila šaty, a dokonce i šperky. Na sobě měla dlouhé, černé elegantní šaty, které svůdným způsobem obepínaly její štíhlé tělo. Vlasy měla vysoko vyčesány do úhledného drdolu a na uších diamantové náušnice. Na krku pak diamantový náhrdelník a náramek takové krásy, až ji přecházel zrak. Všechno to pak dokreslovali lodičky na vysokém podpatku.

„Páni..., ty jsi čarodějka, Sophie..." vykulila na sebe Flaidé oči do zrcadla, „Bojím se ale, s těmi šperky vůbec vyjít z domu..., vždyť musí stát majlant."

„To ano...," zasmála se Sophie, „Moje matka je dostala na své svatbě, a to už je..., hodně dávno, Flaidé. Mimochodem..., tyto šperky nepatří mně, ale Nolanovi. Já mám spoustu jiných. Prsten, který patří k tomuto setu, dá Nolan své budoucí ženě jako zásnubní dar. Spolu s nimi..." Flaidé se zálibně podívala na náhrdelník na jejím krku a povzdechla si. Pak se zhluboka nadechla, aby si dodala odvahy a rozešla se ke dveřím. Než k nim ale došla, stačila dvakrát zakopnout.

„Kruci! Cožpak se dá na tom chodit?!" Zabrblala. A to ji Sophie s Laurou už dva dny učily chodit na podpatcích, jako dáma. Ve dveřích se ještě na Sophii otočila, „Mám strach, Sophie. Vůbec se mi tam nechce. Co když si Norbert Leroy bude myslet, že ho vážně chci?"

„O to tady přeci jde, ne? Dala ses do boje, tak musíš bojovat. Nezapomeň, že jemu Nolan klidně do hlavy vleze, aby si přečetl jeho myšlenky. A že to udělá, aby si byl jist jeho úmysly, to si buď jistá." Flaidé sice přikývla, ale moc přesvědčeně se netvářila. Měla ale pravdu. Věděla, že nikomu z nich, Nolan jen tak do hlavy nevleze. Ctil soukromí a byl prostě rozený gentleman. I když vyloučit se to také nedalo.

Co se týká ale Norberta Leroye, ten nesměl mít o ničem ani tušení. Vlastně..., když ji napadal onen plán, volba na něj padla záměrně. Už od jejích šestnácti let, se ji snažil uhánět. A to už bylo nyní šest let. Ona ale neměla nikdy zájem. Ani předtím, když ještě neznala Nolana, si nedovedla představit, že by s ním mohla chodit.

Když pak Norbert Leroy před několika dny navštívil Tristana, aby s ním probral nějaké záležitosti, a už snad ze zvyku, i když věděl že odmítne, ji pozval na rande, Flaidé přijala. Norbert tehdy údivem oněměl.

„Za chvíli zde Norbert Leroy bude, Flaidé," poháněla ji Sophie, „I když musím říci, že se mi zrovna on, vůbec nelíbí. Je slizký jako had. Vlastně se divím, že Nolan svolil..." Brblala zamyšleně.

Vážně ji to přišlo zvláštní. Nolan byl vždy tak obezřetný, co se týká kohokoliv v jejich okruhu. A i on musel cítit, že Leroy není právě dobrá partie. Začínala si i trochu myslet, že Nolan přeci jen, není tak vůči Flaidé imunní. Že k tomu svolil právě proto, aby ochránil sebe. Proto, aby si od Flaidé udržel odstup. To by ovšem ale znamenalo..., zajiskřilo Sophii v očích.