Když se ozval zvonek a majordomus Ludvík otevřel dveře, všichni zpozorněli. Norbert Leroy vstoupil dovnitř se svým typicky nafoukaným výrazem a teprve když spatřil delegaci která na něj čekala, trochu znervózněl. Flaidé totiž stála v obložení svých bratrů, s Nolanem včele.

„Ehm..." odkašlal si nervózně, a změřil si Flaidé od hlavy až k patě, „No páni..., musím říct, že jsi zcela předčila mé očekávání."

„Vážně?" Pokusila se Flaidé o milý úsměv, ale šlo ji to sakra špatně. Jak ona toho chlapa nesnášela. Jeho slizkost mu koukala z očí.

„Vážně, Flaidé..., všichni chlapi puknou závistí, až mě s tebou uvidí."

„Ach..., tolik lichotek si ani nezasloužím..." Sklopila zrak, ale jen proto, aby si Nolan nevšiml jejího nechutenství k tomuto muži. Že si toho nevšimne Norbert, jí bylo jasné, však ten chlap byl zahleděn jen sám do sebe.

„Ale zasloužíš..." procedil skrz zuby Nolan, s rukama složenýma na hrudi a díval se přitom upřeně na Norberta. Ten však dělal evidentně schválně, že ho nevnímá a otočil se k Tristanovy.

„Přišel jsem vyzvednout tvoji sestru, Tristane. Přivezu ji v pořádku zpět."

„To bych ti sakra radil!" Odpověděl místo Tristana a zamračil se na toho odporného chlapa. Nechápal proč, ale i když ho už několikrát zde zaregistroval, nikdy mu nepřipadal tak odporný, jako nyní. Měl chuť ho chytnout pod krkem a vynést ho ven.

„Mluvím s jejím bratrem!" vyštěkl na něj Norbert a bylo znát, jak začíná brunátnět, „On je její poručník, a ty mi nemáš..."

„Tak to se sakra pleteš! Jejím poručníkem jsem já!" Řekl Nolan klidně a varovně na něj povytáhl obočí.

„Jo, a od kdy?!"

„Do toho tobě ale vůbec nic není. Nemám-li pravdu?" Zašklebil se Nolan a kdyby měl Norbert trochu více rozumu, dávno by se raději klidil z jeho dosahu. Místo toho se otočil s otázkou v očích na Tristana, který Nolanovo tvrzení potvrdil jakoby nic přikývnutím.

„Nolan má pravdu, jsme teď už skoro jedna rodina, tedy má i on do toho co mluvit..." Potvrdil Tristan klidně a Norbert poprvé za tu dobu trochu zbledl.

„Tak půjdeme?" Přešel Norbert jeho slova a nabídl Flaidé rámě. Nolan ji však ještě zastoupil cestu a zpříma se mu zadíval do očí.

„Kruci!" Procedil skrz zuby, když si přečetl jeho myšlenky, „Flaidé bude do půlnoci doma. A opovaž se na ni sáhnout. Vrátí se zpátky neposkvrněná, je ti to jasné?!" Byl teď tak blízko Norberta, že stačilo málo, aby ho chytl pod krkem. A že tomu moc nescházelo.

I Sophie musela potlačit svůj úsměv, když viděla svého bratra, jak se zapomíná ovládat. Měla totiž pravdu, četl v jeho mysli, co by tak rád s ní ten bídák prováděl.

„Neměj strach, Nolane..." zašeptala Flaidé, aby zachránila situaci, „Norbert je slušný a zodpovědný muž. Do půlnoci jsem doma." Sama o jeho charakteru pochybovala, ale to Nolan nesměl tušit. Neochotně tedy přikývl, a nechal Norberta, aby ji odvedl.

Když se ale za nimi zaklapli dveře, chvíli zůstal stát, jako kdyby ho opařili. Najednou se mu nějak podivně rozbušilo srdce a nevěděl proč. Byl si přeci jist, že ji nic nehrozí. To by nikdy nedopustil. Všechno měl pod kontrolou, jako vždycky.

Přešel k baru a mrzutě si nalil sklenku whisky. Všechno pod kontrolou evidentně neměl, a to ho štvalo ještě víc. Neměl pod kontrolou své emoce, kterým stále více přestával rozumět.