Bylo už patnáct minut po dvanácté hodině a Flaidé stále ještě nebyla doma. Tristan se Sophií dělali jakoby nic, a dokonce i Slain, který se vrátil před půl hodinou. Jen se tedy pozastavil nad Nolanovým odjezdem, a když mu řekl, že holky v nevěstinci ještě teď probírají důvod jeho odchodu, raději hned zmlkl, když na něj Nolan hodil naštvaný pohled.

Nejvíce rozhozen, byl bezpochyby ale Nolan. Dělal samozřejmě jakoby nic, ale kdo ho znal, poznal rozdíl v jeho chování.

Když před domem zastavilo auto, všichni o něm věděli, ale nikomu se nerozbušilo srdce tak, jako Nolanovi. Ale nikoho jakoby to ani nevzrušilo. Tristan se Sophií spolu dále laškovali na pohovce, Slain se právě díval z okna, Emma už šla dávno spát a Robin s Laurou byli ve své ložnici. A Nolan byl právě pohroužen do jakési knihy.

„Co tam kruci..." řekl Slain, dívaje se z okna k autu, „Vypadá to, že se Flaidé nijak nechce od něj odcházet. Ještě si tam něco povídají..."

Nolan jen povytáhl obočí, ale dělal, jako by ho neslyšel. Uši měl nastražené, aby mu neušlo ani povzdechnutí, ale ten zmetek snad schválně zapnul rádio na plné pecky. Nebo že by Flaidé? Napadlo ho. Však Norbert nevěděl, že jsou upíři. Ta představa, ho ale ještě více rozzuřila.

„Vypadá to, že se snad líbají, nebo co..." řekl zase Slain, aniž by se otočil od okna.

„Hmm...," ozval se náhle Tristan, „To se mi nelíbí. Už by mohla jít, ne?! Co říkáš, Nolane?" Dodal, když nijak nereagoval.

„Je už dospělá, ne?" Procedil vztekle do knihy, aniž by vzhlédl, ale snad ani vůbec neměl tušení, co právě čte.

„No já nevím," pokračoval Slain, „Co když ji nechce pustit?"

„To bych věděl!" zabručel zase Nolan naštvaně. Sice neslyšel přes hluk muziky, co si říkají, ani zda se líbají, ale kdyby ji ohrožoval, to by poznal.

„Vážně myslíš, že už je dospělá, bratříčku?" Neodpustila si Sophie, „Já myslela, že sis toho ještě nevšiml."

Nolan však dělal, jako by ji neslyšel. Neměl právě náladu se se svou rejpavou sestřičkou dohadovat, a ani na to nyní neměl kapacitu. Dalo mu totiž práce sebrat veškeré sebeovládání, aby nevyběhl ven a nevytáhl Flaidé z auta násilím.

„No konečně..." vypískl Slain znovu, „Už jde. A Norbert ani nejde dovnitř."

„Hmm, to má jediný štěstí." Zavrčel Nolan. Dál předstíral ukrutný zájem o čtivo, ale náramně se mu ulevilo.

Za pár okamžiků pak Flaidé vstoupila do obývacího pokoje. Vzhlédli k ní všichni, až na Nolana, který jakoby ani najednou neřešil, že už je zpět.

„Tak jsem tady..., omlouvám se, že jsem se zdržela, ale je to jen čtvrthodinka ale Norbert byl..., prostě úžasný." Vydechla schválně, když viděla Nolanův nezájem.

„Opravdu? Tak sis to s ním užila? A plánujete další rande?" Usmála se Sophie.

„Jistě že užila. Norbert je prostě..., skvělí společník," udělala pár kroků směrem do místnosti a na vysokých podpatcích se jí zvrtla noha, „A jak je zábavný a znalý. Jak umí vyprávět a..." Srdce jí bušilo jako o závod, když na Nolana pohlédla. Nejraději by ho něčím majzla po hlavě. Stále seděl s hlavou zabořenou v knize a snad ji ani nevnímal. Už jen ty lži, které musela vypouštět z úst, ji samotnou štvaly. Měla totiž co dělat, aby z podniku neodešla ještě před večeří.

„Tak to jsem ráda, že jsi našla muže, který tě tak zaujal a políbil tě alespoň?" Pokračovala Sophie, aby svého tvrdohlavého bratra popíchla.

„No jasně!" vyhrkla Flaidé a snažila se o nadšený výraz, „A jak ten umí líbat..."

„Kurva!" Zařval náhle Nolan rudý vzteky. Zaklapl knihu a mrštil s ní na stůl, „Tady se nedá ani v klidu číst!" Vyskočil na nohy a přehlédl Flaidé rozzuřeným pohledem, „Mám důležitější věci na práci než poslouchat, jak ten idiot..., kruci!" Zamračil se a v následující chvíli se rozeběhl k oknu, ze kterého vzápětí vylétl veliký, černý havran.